Facebook je zloděj životů.

3. july 2013 at 20:59 | Hani. |  Střípky z mého života.

DOBRÝ SLUHA, ŠPATNÝ PÁN.

Pamatuji si tu chvíli. Mamka mi nikdy nechtěla dovolit založit si profil na Facebooku. Než jsem ji konečně přemluvila, trvalo to hodně dlouho. Jakou jsem měla radost, když mi to bylo dovoleno. Všichni ho měli, cítila jsem se příšerně. Jak moc jsem si přála ho mít a teď se mi to splnilo!
Jméno, příjmení, vymyšlený datum narození. Učila jsme se psát smajlíky, háčky a čárky, věty oddělovat tečkami. Nikdy jsem to moc nepotřebovala. A hele! Nová žádost o přátelství. A nový zpráva! Od koho asi bude? A asi bych si měla změnit profilový obrázek... ale co si tam dát? Pejska, nebo kočičku? Byla jsem v šesté třídě. Vlastně jsem na facebooku neměla do dělat. Ale tak moc jsem si přála být v kontaktu s kamarády.
Začalo mi to přerůstat přes hlavu. V tu chvíli začal nezastavitelný kolotoč. Spánek, škola, facebook. Nežila jsem. Je mi do breku, když si vzpomenu.. Můj život mi protékal mezi prsty.
Psaní si do noci, sdílení statusů, komentování a lajkování fotek. Seznamování se s lidmi, kteří mne v realitě ani nepozdravili.
Postupem času jsem vážně nedělala nic jiného. Dohadovala se s rodiči. Nejsem přece závislá, jak jim to vysvětlit? Dostávala jsem různé zákazy na počítač. Byla jsem hrozně moc naštvaná, proč mi to zakazují, jsem šťastná. Poznala jsem tolik lidí. A na facebooku si pořád máme co říct. Píše si se mnou i ten hezký kluk. Proč mi to berou?
Zákazy jsem obcházela ve škole. Dostávala jsem poznámky za to, že jsem tam byla, když jsem nesměla mít facebook otevřený. Tolikrát mi nadávali. Ale já měla důvod tam být. Bože, jak moc hloupá jsem byla.
Jak dlouho to takhle mohlo jít? Vidíte? Nevím to. Dny se mi prolínají a jediné, na co si vzpomínám je email, heslo, modrá stránka, nápis facebook.
Pamatuji si, jak jsem nemohla na můj počítač, byl zaheslovaný. Zapla jsem si tedy počítač rodičů a i když jsem moc dobře věděla, že bych jim to asi měla říct a že bych tam neměla chodit na facebook, protože je tam tolik důležitých soubotů, šla jsem tam. Potřebovala jsem to. Co když mi někdo napsal? Někdo něco lajknul, nebo okomentoval?
Vlastně to asi zní hloupě. Ale asi o Vánocích jsem dostala první signál. první signál, že je něco v nepořádku. I na Vánoce jsem tam musela být. Musela. Rodiče mi říkali, ať tam nejdu alespoň na ty svátky. Ale já stejně zalezla do pokoje, zapla počítač. Najela v prohlížeci na "nejnavštěvovanější" a přihlásila se. Všem jsem přála Veselé Vánoce, lajkovala jsem fotky stromečků, na kterých mě označovali, aby nemuseli každému přát v chatu. Mou zeď zaplňovala spousta vánočních fotek. Nemohla jsem si pomoct.
V posledních týdnech před mým procitnutím jsem ani nedokázala v klidu jíst. Po každém soustu jsem vybíhala těch čtrnáct schodů do patra, do mého pokoje. Nová zpráva, další čas strávený u počítače. Pak už jsem jedla sama. Jídlo bylo vystydlé, rodiče najezení.
Až jednou... bude to znít hloupě. Jednou jsem si šla dolů pro bonboniéru. Viděla jsem ale, že je už otevřená a ptala jsem se maminky, proč je otevřená a kdy ji otevřeli. Odpověděla mi, že ji otevřeli když jsem "byla nahoře". V tu chvíli mi to došlo. Ten okamžik mne možná zachránil. Já nežila. Já nežila v realitě. Já žila u počítače. Všechny ty měsíce... pochopila jsem to. Pochopila jsem, proč mi to zakazovali. Pochopila jsem, že jsem na tom Facebooku až moc často a že jsem snad i (jak moc mi to znělo hloupě a doteď zní) závislá. Já celé dny trávila u projíždění zdi, znuděná. přitom jsem mohla žít. Přitom jsem toho mohla tolik udělat... přitom jsem mohla tolikrát rodičům připomenout, jak moc je mám ráda. A já to neudělala.
První dny mne to hrozně trápilo. Ale, dala jsem si zákaz sama. Bylo to jiné, než když mi to zakazovali rodiče. Jsem bojovník. Bylo těžké tomu odolat. Bylo těžké to vydržet. Dny ubíhaly pomaleji a já začala zase chodit ven. Už mne tak často nebolela hlava a nepálily mne oči. Už mne nebolely záda. Já opravdu začala žít
Táhlo mne to zpátky. Musela jsem se podívat, jestli mi někdo nenapsal, musela. Ale neudělala jsem to. Nedokážete si to představit.
Po asi měsíci (který mi připadal jako měsíce dva minimálně) jsem zjistila, že jsem na tom počítači nebyla vůbec. Bála jsem se, že bych tam šla znova a začalo by to na novo.
Zapla jsem ho. Ruce se mi klepaly. Otevřela jsem stránky, na které jsem dříve chodila. Ne, nešla jsem tam.
Když se dnes podíváte do mých chatů, jsou staré i dva roky. Některé ze zimy 2010. Ale víte co? Ti, kteří mne znají mi napíšou smsku. A jestli nemají moje číslo, neznají mne natolik, aby ho měli.
Je mi lépe. Cítím se volná, neříkám, že nejsem na počítači. Blog, tumblr, mail... ale umím to omezit. Umím si říct, dost.
Dnes už tam nechodím. Jen jednou za opravdu dlouhou dobu. Ano, mám dva profily. Ale stejně jsou oba dva stejné. Opuštěné. Jsem šťastná. Jdu tam jen, když něco doopravdy potřebuji. A nechodím tam na mém počítači a od té doby, co jsme přestala mnohem lépe funguje.
V prvních týdnech se mi kamarádi smáli. Jak jsem hloupá, jak jsem naivní, věty typu "Jojo, my víme. Nemáš Facebook, protože jsi žila v počítači a ztrácela jsi realitu.." , které mi byly řečené s ostrým úšklebkem. Ignorovala jsem to. Dnes to už několik lidí pochopilo. Nepřiznají si, že jsem jim to říkala a že ztratili dalších několik let. Ale přiznají si, že Facebook není realita. Že věci jako na Fecbooku nefungují v realitě. Já vím, to stojí za to. Nemůžeš se zeptat kolemjdoucího, zda se s tebou bude přátelit. Nemůžeš mu lajknou jeho nové tričko, nemůžeš mu lajknout větu, kterou řekl.
Zjistila jsem, že je mi lépe. Každý si říká, jak je závislý. Někteří jsou na to dokonce pyšní. I já byla. Pak mi ale došlo, že mi můj život protéká mezi prsty.
Žiju. Je to vážně skvělý pocit.
A tak mi bonboniéra pomohla k lepšímu životu.

elöre megfontolt gondatlanság

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png
 

5 people judged this article.

Comments

1 Sariklen Sariklen | Web | 3. july 2013 at 21:07 | React

Úžasné svědectví o tom, jakým se Facebook stane nepřítelem. A stane. Člověk na něm totiž nedokáže být jen deset minut. Ale hodiny a hodiny.

Gratuluji k tomu, že jsi s ním sekla. :)

2 Hayley Hayley | Web | 3. july 2013 at 21:48 | React

S facebookem jsem už také sekla :) je to opravdu "zloděj životů" některé lidi až nechutně změnil k horšímu:) podle mě vznikají u mladých lidí deprese už jen s toho:)

3 vydelavani-na-internetu-xd vydelavani-na-internetu-xd | Web | 3. july 2013 at 22:05 | React

Naprosto souhlasím :-) Opravdu nádherný a vtipný článek, pobavilo mě třeba to: Nemůžeš mu lajknout nové tričko, nebo větu, kterou řekl, moc se ti to povedlo. Jsi dobrá, že jsi sním přestala.

jj, ale nevýhoda je, že musíš vydělat nejmíň 1000 Kč, aby sis je mohla vyzvednout.

4 eM. eM. | Web | 3. july 2013 at 23:28 | React

nečekala jsem, že to přečtu celé, ale přečetla, protože píšeš tak, že se to čte skoro samo:))
já si fb založila ani ne před dvěma rokama .. na začátku prváku. Byla jsem jediná, kdo ho neměl. Všichni okolo ho měli a já si vesele žila bez něj:) ještě jeden kamarád ho neměl, ale ten podlehl ještě dřív než já. Ted' ho mám a jsem na něm každý den. Ale upřímně? Nejsem ta, která všechno lajkuje. Lajkuju věci jenom pár lidem. Nejsem ta, která přidává pořád fotky, něco sdílí nebo píše statusy. To dělám málokdy. Je ale pravda, že sjíždím hlavní stránku:D .. to mě štve! ale jinak tam chodím jenom kvůli kamarádům. V přátelích mám jen lidi, které znám a píšu si prakticky jen s těma, se kterýma se bavím i v realitě:) Nevím, co bych po večerech dělala, ven nemůžu a co jinýho .. tak si píšu s kamarádama:)
ale máš můj obrovskej obdiv a dost s tebou souhlasím:))

5 revengaa revengaa | Web | 3. july 2013 at 23:50 | React

krásně napsaný a mluvíš mi z duše. nebo takhle. nikdy jsem nebyla taková, že bych tam vyloženě musela jít. dokonce ze začátku jsem to mít nechtěla, přišlo mi to trapný. ale postupem času jsem si to chtě, nechtě založit musela. dalecí kamarádi, škola... díky facebooku mě vlastně zkontaktoval i Hynek, kterýmu jsem se na jedný akci zalíbila, ale neoslovil mě, neboť se styděl. poptal se kamarádů a následně mi odeslal žádost. jsem s tím klukem rok a půl. ale nesnáším facebook, držím si ho právě jen kvůli němu, protože je kolikrát období, kdy se třeba tři týdny nevidíme, kvůli škole a brigádě, však to znáš, a abysme utráceli za tolik smsek, ve kterejch si stejně moc neřeknem je blbost. zas na druhou stranu se kvůli facebooku často hádáme. přece jen, věci tam vyzní jinak než je člověk myslí a tak dále... navíc se tam nudím a pocit, že je ode mě pět kiláků a my si chatujem mě vytáčí... facebook je zlo a myslím, že každýmu to jednou dojde. :-)

6 A. A. | Web | 4. july 2013 at 2:23 | React

Dlouho,sakra dlouho jsem tu nebyla. Cítím se strašně.
Moje mamka třeba vůbec nevěděla, že mám nějaký fejsbuk. Seznámila mě s tím sestra. Popisuješ přesně mě v šestý třídě (nedej bohu pátý ).
Ze začátku to začínalo nenápadně. Přišla jsem ze školy, šla jsem ven a jak jsem přišla domů napsat si o tom s kamarádkama status. Pak jsem ale fb věnovala víc a víc času přesně jak píšeš:).
To stejný jsem dělala taky. A dělám do teď.
Já sama jsem si fb i 3x zrušila . Ale pak jsem ho zase založila, protože mě kamarádky donutily. Jak nad tím tak přemýšlím, je mi fb jedno. Jo, píšu si tam s lidma co jsou pro mě důležití a když jsem třeba nemocná, nebo nemůžu ven, nebo tak, je to dobrý na zahnání nudy. Ale ven chodím tak i tak pořád stejně, takže mi vlastně nic nevzal ani nedal:).
Ale píšeš fakt kousavým stylem:3

7 littlenarwhal littlenarwhal | Web | 4. july 2013 at 9:55 | React

Ja osobne facebook nemám už dva roky a vôbec mi to nechýba. Hovorí sa síce že keď  nemáte facebook pre veľa ľudí neexistujete. Podľa mňa to nie je pravda, keď chcú tam vám zavolajú alebo napíšu sms..

8 Jass Jass | Email | Web | 4. july 2013 at 10:10 | React

Páni... Toto je sila. Obdivujem ťa, aká si vtedy bola pri tom prechode silná. Mňa samu facebook nebaví a nie som ten typ, ktorý všetko lajkne, všetko zdieľa, a všetko okomentuje, som tam len preto, že s niektorými dôležitými ľuďmi nie som v inom kontakte.
Neviem načo, ale niektorí nemajú bloglovin tak pre nich. :D
Ja nepoznám väčšinu slovenských mŕtvych legendárnych hercov, nie to ešte českých. :DD

9 J. J. | Web | 4. july 2013 at 10:45 | React

Abych se přiznala několikrát jsem si chtěla FB vymazat, ale ono to stejně ani nejde bylo by to k ničemu FB ničím hrozně vztahy kvůli tomu jsem s tím chtěla seknout já! naštěstí se mi nezničil je to všechno v pořádku, ale snažím se na FB nechodit už tolik často když jsem tady na blogu na FB prostě nejsem přesně jak si tam psala lidi mi můžou napsat sms a nebo taky ví kde bydlím :)) ale měla si ze vším pravdu :))

10 ♥Lara ♥Lara | Web | 4. july 2013 at 15:00 | React

Podle toho jak píšeš je vidět, že jsi na facebooku byla vážně závislá. Já jsem byla možná taky, ovšem ne v takové míře, abych bez něho nevydržela ani chvíli. Můj svět se nedostal naštěstí do toho stádia jak píšeš "škola, facebook, spánek". A popravdě jak píšeš, že jsi sdílela všechno možné a lajkovala, já jsem když nad tím přemýšlím byla závislá na psaní si s lidma z tábora, dovolené a ty, které nevidím moc často kvůli vzdálenosti :)) Jinak rozhodně máš důvod být na sebe pyšná, protože málo lidí si něco takového jako závislost připustí a dokonce sami s ní začnou bojovat! :)

11 *Niky* *Niky* | Web | 4. july 2013 at 17:02 | React

Když jsem poprvé pohlédla na článek, řekla jsem si: To číst nebudu... Jenže nějak jsem začla a už to šlo...
Úplně si pamatuji moment, kdy jsem si vytvářela facebook.. Také už jsem byla asi poslední ze třídy, když mi to taťka konečně dovolil.. Nebyla jsem závislá, kdepak.. Vlastně mě ani tak moc nezajímal. Do té doby, než jsem poznala 1D! Teď tam chodím každý den, ovšem jen proto, abych se dozvěděla, co se s nimi děje.. Ano, dokážu u facebooku sedět dost dlouho, s nikým si nepíšu, jen prohlížím nové fotky a novinky o nich.. Facebook je vlastně pro mě docela důležitý, protože bez něj bych ani nemohla být directionerkou! Ale všechno má své meze.. Poznám, kdy je čas skončit...Byla bych schopna si ho klidně zrušit, jenže to mi nedovoluje jedna věc, 1D!
A tobě gratuluji ;)) A užívej si reálného života :)

12 Vaness . Vaness . | Web | 4. july 2013 at 18:14 | React

Tak to je úplně bombasticky napsaný !♥
Když sem si zakládala facebook já tak sem se na to vlastně vůbec nikoho neptala . Prostě  sem to udělala a hotovo .
Miluju facebook . Chatování s lidma . Lajkování fotek . A plno dalších . Ale poslední dobou se snažim se od toho aspoň trochu osvobodit a žít normální život . :)

13 Coco Coco | Web | 4. july 2013 at 20:03 | React

Tohle jsem já zažívala s blogováním, chvíli jsem tam byla nonstop. Ale celkem jsem to potlačila. Nejhorší je, když člověk nemá co dělat - proto se snažím něco dělat stále. Začala jsem na popud žít víc a díkybohu za to!! Teď je mi 17, mam víc možností - brigády, rande, schůzky s přáteli... Dříve to takové nebylo, jsem za to vděčná. Ale na FB chodím - protože nechci plácat kredit. Ale taky to hodně omezuju :)

14 Cleopatra Cleopatra | Web | 4. july 2013 at 20:45 | React

Dokonalý důkaz toho, že když se chce, jde to. Obdivuji tě, že si s tím skoncovala, já bych nemohla. Ale neřekla bych, že jsem závislá, na facebooku jsem sice denně, ale jen tak hodinu, večer, když mám vše hotové (dobře, někdy možná dvě). A ano, jsem tam i přes facebook. Ale vzhledem k chabosti mého osobního života je pro mě virtuální svět uklidněním. Ale proč ne, dál chodím ven, žiju.
Každopádně ti patří můj obdiv, že jsi to dokázala :)

15 Michelle - strawww.blog.cz Michelle - strawww.blog.cz | Web | 4. july 2013 at 20:55 | React

tak v tomto máš naozaj pravdu. Dobre, že si tak urobila :) Priznávam, že ja som tiež bola asi pred rokom dosť závislá na facebooku a chodila som tam lebo 'čo keď mi niekto napísal a bude nadávať že som mu dlho neodpísala'... no ešte viac som bola závislá, budeš sa smiať ale na mojpsik.sk. Mala som tam kopu kamarátiek, musela som tam byť nonstop. Polovicu leta som strávila pri počítači a písala som si s nimi. A teraz? mám ich niektoré pridaté na fb, lebo ešte keď sme si písali, tak sme si dali svoj facebook. No teraz my ani nenapíšu. Ja keď im napíšem, chvíľu si píšeme no o 2 dni je koniec.. A to som si myslela, že ich jak poznám a že sú najlepšie kamošky aké mám. No postupne som si tiež uvedomila, že tu stále trčím a už som dosť stará aby som chodila na takú detskú stránku. Postupne som im napísala, že s tým končím a ešte raz za čas som sa tam mrkla, no potom sa to našťastie skončilo. Preto som mala dlho také obdobie (ešte aj teraz niekedy mám také dni), že proste nechcem ísť na notebook, lebo viem, že tam zabijem minimálne hodinu. A koľko vecí by som stihla za tú hodinu urobiť, zatiaľ čo na počítači by som nič poriadne nespravila.
No myslím, že keď niekoho spoznám na blogu, je to trochu iné, pretože ten človek si tu píše svoje denníčky a môžem ho aspoň trochu spoznať :) Na počítač teraz chodím už len na blog (je to koníček nie závislosť) a na facebook raz za čas, hlavne vtedy, keď som nebola na tréningu a chcem vedieť či je na nasledujúci deň. Alebo proste vtedy, keď sa chcem dohodnúť s kamoškami, že pôjdeme niekam von, to je všetko :)
Je mi zle, keď vidím ako niektorí píšu každú vec na facebook čo urobili a každý deň pridajú 10 svojich fotiek. Nechápem, ako môžu byť ľudia takí hlúpi.
Najviac sa mi na tom páči, že  niekto zo školy, s kým sa nejaký človek pozná len z videnia, požiada ho o priateľstvo a potom keď ten človek napíše že je smutný, lebo neviem čo a ten druhý ho ľutuje, že neboj v škole ťa objímem a bude lepšie a potom dojdu obidvaja do školy a ledva sa na seba kuknú...

áno, ďakujéém! :3 si zlatá, že mne 'spešl' :*
pekná je tá kabelka :) neviem, no rozhodni sa ty ako chceš, myslíš že by ťa mamka zabila? :D

no u nás sa to slovo nepoužíva (no len v správach v TV) a keď to povie spolužiačka, je mi to vtipné... :D
čo? však laptop je normálne slovo :D ja síce hovorím notebook ale ako laptop, v pohode :)
hej 'kecko' to určite :DD To je jediná fotka z 20, ktorá je normálna :D

zelený je Mike, zas si nepamätáš! :'( :DD
oukí doukí tak ti napíšem na email ;)

16 Infinity Infinity | Web | 4. july 2013 at 20:57 | React

Moc se mi líbí, jak jsi celý článek napsala. :-)
Taky jsem dřív byla hodně závislá, všichni kolem mě, mi to říkali. A časem to opadalo a já se bez fb dokážu i obejít, ale nedokážu se ho vzdát úplně, protože fb pro mě teď znamená to, že si tam můžu psát s pro mě nejdůležitějším člověkem a to pro je pro mě hodně.

A víš co mě dostalo? Ta poslední věta, ta je dokonalá. :))

17 Sariklen Sariklen | Web | 4. july 2013 at 21:02 | React

Re: Je mi šestnáct.:) A děkuji.

18 ♥Lara ♥Lara | Web | 4. july 2013 at 21:29 | React

Proč si myslím, že vím co by jsi měla za tip :D A pokud si myslím dobře, tak dokonce tu povídku zveřejním :D (zítra :))

19 †SeňoritaVampiresa† †SeňoritaVampiresa† | Web | 4. july 2013 at 22:21 | React

Moje máma mi v jeho založení nebránila, ale teď do mě hustí ať si ho smažu :) Já to ale neudělám protože bydlím 16 km od svých přátel a FB je jediná stránka kde můžu být s něma v kontaktu, když zrovna nejsem v Ově u babičky. Kdybych stále bydlela v Ostravě, tak si ho ale smažu a budu mít jen skype.

20 L. L. | Web | 5. july 2013 at 2:06 | React

Já si ho sice založila asi o 5 let později jak ty, v prváku, ale všechno je to naprostá pravda, bohužel... To sdílení, psaní, pořád jen Facebook, Facebook, Facebook, všichni tam jsou, já také... Docela toho lituji, páč ano, jak jsi psala, utíkal život mezi prsty... Místo abych šla ven a užívala si to mládí, seděla jsem u FB a myslela jsem si jak jsem cool... Teď místo na první pusu můžu vzpomínat na dny u FB, které popravdě ani nevím o čem byly... S kým jsem si psala? O čem? Co jsem sdílela? Co jsem olajkovala? Bůh ví... Za to vzpomínky typu: Byly jsme s holkama u vody, blablabla, bych nezapomněla... Lituji toho tak šeredně moc. :/

21 Livusik Livusik | Web | 5. july 2013 at 10:38 | React

Je to úžasne napísané :) vážne skvelý článok. Aj ja som sa asi tak nejako cítila keď som sa tam prihlásila prvý krát. Bola som celá happy keď mi niekto napísal alebo som mala nejaké upozornenie. Teraz ma to už ani veľmi netrápi. Aj keď som tam zvyčajne si s nikým nepíšem ;). Obdivujem ťa ;).

22 ang ang | Web | 5. july 2013 at 11:26 | React

huh, přesně s tebou souhlasím:) já už si ani nepamatuju, kdy jsem si založila facebook, ale asi to bylo docela dávno, protože jako profilový obrázek jsem měla fotku svýho kocoura:D postupně jsem si tam pak začacala dávat svoje fotky a najednou po čase tam začaly přibývat komentáře, ze kterých jsem měla samozřejmě radost(jak jinak). ale nedocházelo mi, že to je jenom jako, že tohle by mi lidi NIDY v realu neřekli, nebo by mi nepochválili úsměv, nic. pak jsem zjistila, jak je facebook strašně fajn. hrála jsem nějaký online hry, a když jsem si tam s někým rozumněla, dali jsme si facebook a už to jelo. byla jsem docela oblíbená, měla jsem hodně lajků na profilovce.. no bože, když si na to vzpomenu, je mi dost trapně. myslela jsem si, jak to je super, že mezi někoho patřím, že mi někdo píše, že mě má rád, nebo dokonce se tam našli tací, kteří mě milovali(LOL!) vůbec jsem netušila, že už tolik nedělám věci jako dřív. že si třeba už vůbec nečtu knížky, nemaluju, nespisuju nějaký vymyšlený povídky a že už vůbec nechodím s nikým ven. jenže v tu chvíli jsem byla na facebooku a nic jinýho mě nezajímalo. vždycky když jsem tam přidala nějakou fotku, těšila jsem se, že mi jí zase TENHLE kluk olajkuje a když mi tam napsal i komentář, lítala jsem v oblacích a usmívala se do monitoru. o bože.. vrátila bych se v čase a dala bych si pár facek. Jenže pak nějak v polovině deváté třídy jsem něco zjistila. že už vlastně na facebooku být nechci. protože mě lidi znali většinou na facebooku a když chtěli jít ven, já nebyla schopná jim na to kejvnout a vždycky jsem se vymluvila, že je tolik neznám. Už jsem tam moc nechodila.. nezajímalo mě, že tahle pipka si změnila profilovku, takle dilinka má u fotky 100 lajků a každý jí píše, že má krásný oči, přitom přes celou fotku visely kozy. Prostě mě nezajímaly ty kecy, že tahleta byla támhletou a támhletim v obchodním centru a že se ještě stavili ve starsbucks a že jela v tramvaji na černo. Tak jsem tam nechodila. Pak mě to tam ale zase nějakým způsobem táhlo, tak jsem tam zase zkejsla pár dnů a pak jsem prostě řekla, že už tu víc nebudu. Vypla sem si chat a jen párkrát za den se tam šla podívat, jestli tam něni něco zajímavýho, třeba jestli jeden kluk ze školy nepřidal nějakou fotku(božeeee..fackuju se). Ale pak jsem tam nechodila už vůbec. Ti lidi mě přestali zajímat prostě. V květnu tohoto roku jsem si řekla, nač tam mít profil, když stejně facebook nepotřebuju. Tak jsem se tam přihlásila a zrušila si facebook. A najednou mě zaplavil takovej pocit, plnej úlevy, svobody.. Je to směšný, ale připadala jsem si tak volná najednou. No a od tý doby jsem už facebook neviděla. A možná mě někdy trápí, jak holky ve škole si říkaj, jak tenhle jim psal na facebooku a tenhle lajknul fotku, ale pak se zarazím a uvědomím si, že ony vlastně ani netuší, co to je život. Takže se pak cítím šťastnější a připadám si (i když nejsem) na vyšší úrovni než oni:) A když si chci s někým popovídat..což mockrát neni, napíšu smsku kámošovi nebo jedný kámošce a to je vše. Anebo když chci někomu sdělit něco delšího, zapnu si internet na telefonu a jelikož oba dva mý kamarádi mají viber, tak si s nima chvíli povídám, třeba když čekám ráno na autobus:) Ve škole se bavím samozřejmě s více lidma, někdy. Ale když přijdu domu, chci být sama a nepotřebuju milion zpráv od lidí, který jsem třeba ani v realu neviděla. Takže  stebou naprosto souhlasím:-) A tou bonbonierou mi děláš chutě!

23 ang ang | Web | 5. july 2013 at 11:27 | React

[22]: btw. promiň za ten mega komentář, ale na tohle téma se vždycky strašně rozepíšu:D

24 Claire Burn Claire Burn | Web | 5. july 2013 at 15:49 | React

Náhodou som klikla na tvoj blog a pozerala som ho. A vtom som objavila tento článok. O facebooku som chcela kedysi podobný článok napísať i ja. Sme rovnaké prípady. I ja som tam musela byť každú chvíľu no vyrástla som z toho a dnes chápem ,že Facebook ľudí ničí. Hlavne dievčatá :/ Síce som tam doteraz, neznášam to miesto a už dlhšiu dobu sa odtiaľ snažím odísť. Zmazať profilovú fotku a všetko ostatné..no nedá sa to. Tak som si na túto odpornú internetovú stránku  zvykla, že si ju nedokážem zrušiť. Napísala si to úžasne a dúfam, že sa viaceri poučili :)

25 cincina cincina | Web | 5. july 2013 at 20:04 | React

Hah...ono.. je fakt, že mám kámošku a ta tam byla pečená vařená... ve škole, doma, v noci... pořád.. všude kam šla, tak měla i mobil a byla na facebooku. Jako... když jsem na počítači, tak jsem i na facebooku. Ale nejsem tam třeba ráno... Jo... když je škola, tak to tam jsem tak večer na 2 hodiny... a o prázkách, tam bývám také spíš večer... a nebo ráno a pak tam večer nejsem :) Snažím se to střídat. Je fakt, že facebook má určité kouzlo, které člověka táhne. Přiznávám se, že prostě se na facebook přihlašuju. Ale nejsem závislá:) A znám i lidi, kteří ho nemají:)

26 Claire Drayen. Claire Drayen. | Web | 5. july 2013 at 20:24 | React

Skvěle napsané, celý ten tvůj příběh. Je moc dobře, že sis to uvědomila. Já na facebooku nikdy takhle závislá nebyla, ano, založila jsem si ho, mě v tom nikdo nebránil, ale nikdy mě nezaujal natolik, abych tam trávila tolik času. Zakládala jsem si ho asi v páté třídě, tehdy bylo jediné co mě tam táhlo ty hry :D taky jsem tam musela každý den, ale jen třeba na půl hoďky, nakrmila jsem zvířátka a zase se odhlásila :D Mě nikdy příliš nebavilo projíždět fotky ostatních, po nějaké době mě to vždycky začalo nudit. A ty statusy, ach ty statusy, tak moc to nenávidím, ty kecy co tam lidi píšou, jednou to je tak, že věří v lásku na první pohled a pak v ten samý den napíšou něco, co to absolutně vyvrací, tak ať se sakra rozhodnou :D facebook vážně nesnáším, dala jsem se na tu cestu, kdy je mi užitečný, opravdu užitečný, už tam nedělám nic jiného, než že si píšu s kamarádkou.
Ještě jednou, napsala jsi to vážně skvěle :)

27 mrs-believer mrs-believer | Web | 7. july 2013 at 20:04 | React

OPravdu si to napsala dobře :)
Já facebook mám, ale snažím se tam taky moc nechodit. Někdy se mi to daří někdy ne. Ale dokážu žít i s facebookem. Chodím ven, nejsem moc na PC a žiju. Na fb se jdu podívat jen občas. Ale nikdy nepochopím ty lidi, kterým se třeba zeptám co budou dneska dělat a oni: 'budu na FB'. To jako celý den? Když je venku tak hezky? nepochopím.

28 K. K. | Web | 13. july 2013 at 22:51 | React

Já se přiznám... Jsem na facebooku závislá. Stejně jako většina lidstva na mobilech, televizi, počítačových hrách, nebo čase.
Zvládla bych to bez něj, jenomže nechci. Baví mě sledovat, jak se kdo má, jaká nová písnička od mých oblíbených interpretů vyšla, co se komu líbí a hlavně co se líbí lidem s podobným vkusem. A stejně jako další i šetřím, protože psaní si je na fb zadarmo.
Kdybych měla co dělat, vydržela bych bez facebooku klidně měsíc, jako ty, ale když mám volno, prostě se tam podívám. Na druhou stranu na tom nejsem tak špatně, jako někteří věční likeři...

29 suzanne | hippogryph.blog.cz suzanne | hippogryph.blog.cz | Web | 16. july 2013 at 20:31 | React

ja som si môj účet na facebooku zrušila! Ničilo mi to život . . každú chvíľu som rozmýšľala kto si práve pozerá môj profil. Teraz sa čudujem aká som bola hlúpa :)

30 Kate Kate | Email | Web | 21. july 2013 at 14:49 | React

Z mého pohledu je Facebook dobrý i špatný.
Já ho používám každý den. Nebudu dělat, že ne. Přesně jak tu všichni píší, mám tam kaamrády, se kterými mám možnost se vidět třeba jen jednou za měsíc. Je špatný ohledně pomluv a tak, ale já už si na pomluvy o mě zvykla, takže je mi to jedno. Mě samotní nepřipadá, že by mi fb ničil život, nebo tak něco. Žiju stejně jako před tím :-) Ven chodím, s rodiči si také normálně užívám a facebook mě nijak neomezuje. Vypnu ho, kdy potřebuju, zapnu ho, kdy potřebuju. No stress. Hrdě o sobě můžu říct, že já závislá nejsem, ale používám ho :-)
Ale vážně, tohle by si měli přečíst ti, co u toho leží 24 hodin denně (a že takových lidí znám dost)
Dobře napsané! ;-)

31 TesS TesS | Web | 23. july 2013 at 11:38 | React

Máš vážně luxusní články!!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement