Máme vlastně tolik soukromí, jako si myslíme?

22. july 2013 at 20:09 | Hani. |  Všechny mé myšlenky na jednom místě.

INTERNET A SOUKROMÍ.

Po náročném dni stráveném nakupování jsme se s mamkou a bráchou unaveně posadili kolem stolu a prohlíželi si nové oblečení. V tom si mamka chtěla zavolat, ale telefon nemohla najít a tak mne požádala, abych ji prozvonila. Vytočila jsem její číslo a po chvilce se z její kabelky ozvalo známé zvonění. Když odmítla můj "hovor", já telefon položila doprostřed stolu a nechala ho být. Poslední dobou už můj mobilní telefon skoro nepoužívám a tak jsem byla připravena sáhnout na něj až před jídlem, kdy se všechny věci budou ze stolu uklízet. V tom jsem ale uslyšela nějaký hlas a když jsme požádala o ticho, uslyšela jsem monotónní hlas, který vycházel z mobilu. Něco jako: "... vaše hlasová zpráva byla přijata a bude v nejbližším okamžiku doručena adresátovi"
Seděli jsme u stolu, telefon nastavený na hlasitý odposlech. Poslouchali jsme naše slova, věty, obraty. Můj telefon nás poslouchal možná dvě minuty. S ostatními jsme se schodli, že je to děsivé. A to mne přivedlo k té myšlence.

Sedím tady, u stejného stolu s tátovo notebookem. Po očku pokukuji po mamce. Kolik toho už viděla, vidí, nebo teprve uvidí ta malinkatá kamera, která mne pozoruje nad monitorem? Kolik toho slyšela? Kolik lidí to viděla? Neměla bych se cítit jaksi.. zranitelná?
Jako vždy mou mysl zatěžuje mnoho otázek. Dnes je v tomto tsunami plném zvídavosti něco jiného, než obvykle. Chci já vůbec znát odpověď? Chci přijít tu iluzi? O pocit bezpečí?
Zalepuji tu malou kamerku speciálně optimalizovanou pro videohovory malým kouskem černé lepenky, o kterou jsme tátu požádala. Nikdo tu stejně nevolá a mne ta kamerka znervozňovala.
Připadám si paranoidně.
Na druhou stranu bych se o tom něco dozvěděla. Na tomto notebooku se (už) na sociální sítě nechodí, vlastně se používají jenom maily. Měl by to být nejvíce bezpečný počítač. Nikdo tam nic nestahuje, ani nenavštěvuje pochybné stránky, jako na některém z našich dalších počítačů. Takže bych měla být potenciáloně v klidu. Záznam našeho hovoru jsem si vlastně zavinila sama, ale já si nedokážu pomoci. Protože stejně antivir nezachytí všechno a když nějaký hacker dokáže přeposílat přes váš počítač materiály a vy to nemusíte vědět, sledování, nebo odposlouchávání už mysí být "hračka", nemyslíte?
Vím, že mne tento pocit zachvíli opustí. Kamerka zalepená, mikrofon také. (Teď z hrůzou zjišťuji, že na mém počítači v pokoji mi nějak selhal antivirus a nejde mi obnovit... tomuhle se říká štěstí!) Myslím ale, že na tom něco bude.
Nechci, abyste si o mě mysleli, bůhví co jsem za blbce. Moje chvilkové nepříjemné šimrání pohledu videokamery zachvíli zmizí a všechno bude vpohodě. Ale právě můj telefon mi vrazil brouka do hlavy. Vždyť my vlastně vůbec nevíme, na čem jsme....

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement