August 2013

Nový školní rok. Přijde mi, že horší to už být vážně nemůže.

31. august 2013 at 21:48 | Hani. |  Střípky z mého života.

I'M SCARED.

Ano, melu to pořád dokola. Už vás to musí nudit. Ale jednou mi jedna blogerka napsala, že blog je nejlepší na vylévání pocitů a já vím, že to tak je. Takže jdu vylévat znova.

Bezdomovci.

30. august 2013 at 21:34 | Hani. |  Téma týdne

HOMELESS.

Vzpoměňte si.
Vycházíte z obchodu, máte hlad a tak si nesete v tašce spoustu dobrot, protože byste nejraději snědli všechno. Vracíte drobné do peněženky a kontrolujete účtenku. Jedny dveře, druhé dveře. Najednou vystupujete z toho blázince, kde mají všechno co potřebujeme k životu.
Vaše oči zamíří k tomu podivnému člověku, který chodí dokola a dokola před tím obchodem. Který má pořád to samé a na zádech ten podivný batůžek.
Tahle situace se mi stala nedávno. Bodal mne pocit, že zatímco já si nesu dobroty a s jistotou vím, že po pár krocích jsem v autě a budu doma, on tady bude stát, pořád. Možná dalších několik roků, jako tomu bylo doposud. Že pořád bude čekat na něco a nebude možná ani sám vedět na co. Bude čekat na teplejší bundu, díky které by neměl tak viditelné omrzliny, jeho kůže na obličeji byla vážně omrzlá a mě ho bylo vážně líto.

Představte si,
že sedíte na té zídce před Pennáčem, koukáte na lidi co vcházejí a vycházejí, kteří neprojdou moc blízko k vám. Ti, kteří nepadli na dno. Stojíte tam, chodíte dokola, občas popojdete, abyste popohnali čas. Přežíváte, nežijete. Každý den je stejný, žádná změna.

Pamatuji si, jak jsme procházeli Prahu a u jedné zdi klečeli dva holohlaví mužíci se skloněnou hlavou a natahovali ruce. Kolik mi mohlo být? Málo. Každopádně jsem se ptala mamky, proč to dělají. Teta mi odpověděla, že to bývají podpodníci. TA slova si pamatuju, jako by mi to řekla včera.
Stejně mi ale těch lidí, co přišli o domov je líto. Ovšem.. někdy si za to třeba můžou sami. To nemám iluze. Myslím, že hodně jich ale skončilo na ulici kvůli tomu, že neměli štěstí na své straně.
V tomhle jsem jaksi nestranná, i když je mi jich líto. Když měl jeden z těch našich bezdomovců omrzliny v obličeji, chtělo se mi brečet. Ale nevím, proč je vlastně na ulici.
A to ani nemluvím o druhém našem, který je agresivní a třeba mojí tetě jednou dal facku. Divím se, že tady pořád je, že... žije. Že přežívá. Ale pak někoho uhodí a nějak ta lítost opadá.

Bezdomovci byli, jsou a asi i budou. Záleží kolik a proč jich bude. Nedokážu si představit, že by někdo z mé rodiny, nebo já skončili bez domu. Ale myslím, mnohem horší je přijít o domov, než o dům.

homelesshttp://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png

Jsem zpátky doma!

29. august 2013 at 18:07 | Hani. |  Deníček.
Dobře, dobře.
Promiňte, stydím se za to, jak jsem se na to vykašlala. V úterý jsme přijeli v půl osmé a na počítač jsme se už nedostala a.. pak mi bylo hloupé psát u kamarádky na návštěvě článek..

Stalo se toho tolik, nevěřím tomu, že jsem předevčírem byla v Plzni, ne, nevěřím! Zdá se, že je to tak dávno... Navíc, dozvěděla jsem se, že jsme doopravy spojení. Více vám toho povím v článku, který plánuji a který bude zřejmě velmi obsáhlý.

V Plzni nám pověděli, že nám lístky na This Is Us ještě nedají, tak jsme si alespoň místa zarezervovali přes internet. Překvapilo mne, že jsem si v Plzni nic nekoupila - obešla jsme hodně obchodů, ani v Tally Weijl mne nic nezaujalo.
Zato u nás v Lindexu jsem si koupila oranžové kalhoty za 180,-, to bych byla vážně hloupá, kdybych je tam nechala. A k nim kšandy s knírkama. *-* V Lindexu měli i šortky s vysokým pasem, takové modré, puntíkaté, ale za 600,- se mi je kupovat nechtělo, když bych je už asi ani nestihla unosit.

Od včerejška jsem tedy byla u kamarádky. Včera to bylo úžasné, samozřejmě Up All Night (:D), ale večer jsme samozřejmě trávili na počítači, spamováním Liama a navíc na twitteru probíhala follow party a já získala více jak dvojnásobek sledujících. :D
Dnešek jsme ale byly asi.. unavené, kvůli nedostatku spánku, nebo já nevím a nedařilo se mi kamarádku rozpovídat. Navíc nám náladu kapánek pokazila zpráva o nadcházejícím školním roce, o sdílení jedné místnosti s o více jak deset lidí navíc, ale nevím.. nevím, co se dělo, ale pak jsem si tam připadala jako bych překážela.. čímž nechci říct, že jsem si to neužila, jenom nevím, co se stalo. Mrzí mne to... ale když jsme se ptala, prý jsem za to nemohla. Tak nevím, nu.

Teď jsem zjistila, že můj tweet limit je už sice pryč, ale follow limit budu mít než dosáhnu několik dalších sledujících. Pomůžete mi, prosím? :))

Tím bych asi ukončila moje (ne)zkrácené povídání. Musím teď vrátit všechny ty komentáře, za které vám moc děkuji! :)

Tumblr | via Tumblr

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png

Takový ten pocit, kdy máte radost a všechno je růžové.

26. august 2013 at 20:01 | Hani. |  Deníček.

TENTOKRÁT JE TO DENÍČEK NAPSANÝ S TAKOVOU CHUTÍ, JAKO SNAD NIKDY.


I když je to už jenom týden, jenom týden, kdy se všechno změní, nedokážu si to představit a ani to nechci zastravit. Je to jenom sedm dní a mě to prostě nedochází. Tak moc se těším na ty lidi, na všechen ten.. režim. A přitom to tak moc nesnáším, za měsíc si zase budu stěžovat. Ale mě takovéhle věci nedochází ani když jedu v autě nebo autobusem, to až u skříňky, jestli vůbec. Deset měsíců, možná skvělých, možná... příšerných. To ukáže čas, co se má stát, stane se.

Dneska jsem se konečně pustila do toho, co chci udělat tak moc dlouho. Když teda namůžu vystěhovat bráchu pryč z mého pokoje, tak to tady alespoň probudím k životu. Tak jsem se vrhla na to naše dřevěné cosi, co zakončuje stěny. A polepila to kousky časopisů. A zdi pro změnu novinama, co nejsou tak barevné. Ano, líbí se mi to, hodně a jsem na sebe pyšná. :D K tomu jsem se inspirovala a zDIYovala tady několik věciček. Nemůžu se dočkat, až seženu něco nad postel, světýlka už jsem si sehnala, takže jenom nějakou látku, nebo něco podbného. A lustr tady taky nezůstane. Prostě jsem prohlížela wehearit a zamávala tady s tím. I s tím bincem na mém stole. Hřeje mne takový pocit. :D

Uvědomuju si, že jsem vlastně nedělala nic jiného, než četla. Včera do půlnoci, nebo do dnes do rána a dnes znovu. Samozřejmě nastaly potíže s další knihou, kterou jsem si chtěla půjčit - asi čtrnáct dní tam byla, ale teď si ji někdo půjčí. Čekala jsme něco, co se mi pokusí zkazit náladu. Vlastně jsem byla dost.. ospalá a znuděná, ale teď jak tady sedím, zavřená v tom barevném koutku u počítače a poslouchám Taylor Swift, nějak se mi znovu vlévá krev do žil. Teď, když je večer. Ale ta knížka se nedá srovnat s ničím, co jsme četla dříve, protože teď jsem tak moc napjatá na další vývoj situace že se mi ani nechtělo k počítači. :D

Zítra pádíme do Plzně. Těším se, konečně si pojedu pro ty lístky na This Is Us a.. znáte to. :D
Koukám, že se blog docela polepšil s Tématama Týdne. Na tohle něco určitě napíšu, článek plánuju na zítřek, až se vrátím, nebo ho napíéšu dneska a dám do rozepsaných a zítra zveřejním.

Tenhle deníček jsme napsala tak bleskově, až se mi tomu nechce věřit. A že ho píšu tak ráda. Možná bych si konečně měla začít psát deníček do těch sešitů, které jsme si na to koupila. A ktreré jsem na to dostala. Stejně jsem si vybrala ten červený.. místo těch hezkých. Ale je pravda, že ty momenty.. přečíst si rok zpátky něco, co jsi cítila, jaká jsi byla.. je neuvěřitelné. Pokud to nevytrháte jak já, to sešit dostal jinou práci, jiné informace co má uchovávat.
Mám hroznou radost, že jsme to tady trošku změnila. Je to tu sice pořád malé a.. moc přeautíčkované, ale teď mám prostě tvořivou náladu. :D

Ve středu ke kamarádce spát. Taky se moc těším, bude to Up All Night (if you know what I mean), video diaries, best moments, live tour. Už to vidím, vždycky to takhle skončí. K tomu A Year In The Making, u kterého zase budu brečet a ona na mne bude vyděšeně zírat.

Překypuji emocema, jak už jste si asi všimli. A přitom jsem dneska ještě před pár hodinama nejraději nedělala nic, byla schovaná a nevylézat.

Tak tohle se vážně prodloužilo. :D No nic.

Untitled

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png

Abeceda.

25. august 2013 at 21:46 | Hani. |  Jaká vlastně jsem?

♫♪♫♪

Pamatuji si, jak jsem něco podobného našla na blogu Unicorn. Už dlouho chci zkusit něco podobného... ai přes to, že mi počítač videa nepřehrává a nebudu si moci pustit ani jednu, jdu na to. :)

A. ~ Anything Could Happen, Ellie Goulding [►]
B. ~ Bloody Marry, Lady Gaga [►]
C. ~ Clarity, Zedd [►]
D. ~ Drunk, Ed Sheeran [►]
E. ~ Everybody, Ingrid Michaelson [►]
F. ~ Forever Young, One Direction [♥] ; Freedom, Nicky Minaj [►]
G. ~ Good Time, Carly Rae Jepsen [►]
H. ~ Heart Attack, Demi Lovato [►]
I. ~ I Knew You Were Trouble, Taylor Swift [►]
J. ~ Just Tonight, The Pretty Reckless
K. ~ Kiss My Lips, Dev (DJ Kue Remix) [►]
L. ~ Lila Wolken, Marteria [►] ; Love Will Remember, Selena Gomez [►]
M. ~ Mirrors, Justin Timberlake [►] ; Mine, Taylor Swift [►]
N. ~ Now, Paramore [►]
O. ~ Over Again, One Direction [►]
P. ~ Please Don't Go, Mike Posner [►]
Q. ~ Znáte někdo písničku na Q? :D
R. ~ Radioactive, Imagine Dragons [►] / Lindsey Stirling [►]
S. ~ See The Sun, The Kooks [►]
T. ~ Turn Up The Love, Far East Movement [►]
U. ~ Undercover, Selena Gomez [►]
V. ~ Viva La Vida, Coldplay [►]
W. ~ Who Says, Selena Gomez [►]
Y. ~ Your Love Is My Drug, Ke$ha [►]
Z. ~ To taky vynechám... :)

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png

Haters.

23. august 2013 at 21:01 | Hani. |  Témata, které jste mi navrhli.

HATERS.

Rozhodla jsem se napsat článek o haters. Pořád jsme nevěděla, jestli tedy napíšu článek na takové téma, tuším, že by mne za něj někdo rád ukamenoval. :D Ne, vážně.. nevědla jsem, ale pak jsme konečně našla na správná slova. Stačilo zamyslet se nad sebou. Vrátit se tam, kde bylo "Baby" hit a já za něj JB neměla ráda. Ano, právě tady bych měla začít. Ne u ostatních, ale u sebe.

Dobrá tedy, vraťme se zpět asi do doby, kdy jsem chodila do páté třídy. Kdy moji spolužačku už chytlo to pouštění písniček pořád dokola (každou přestávku, jednu a tu samou...), tento stav jí mimochodem vydržel až do osmé třídy, pak odešla. Tenkrát pouštěla "Baby" od Justina pořád dokola. Písnička se mi nelíbila a ještě i slyšet každý den, několikrát... prostě jsem nechápala, proč ho tolik holek miluje. Nedá se říct, že jsme ho nesnášela, ale neměla jsem ho ráda. Ale, měla jsem tu písničku v mobilu. Udělala jsem radost každému, komu jsem ji poslala - kolem mne začínalo takové malé šílenství.

Co k tomu dodat.

22. august 2013 at 20:31 | Hani. |  Deníček.

BLAH, BLAH, BLAH / MY DIARY

Nemůžu zaboha napsat jediný normální článek. Vždycky ho v půlce přestanu psát.
Štve mne to. Měla jsem rozepsaný článek o mém vztahu s bráchou, o změně mé osoby za poslední tři roky, chtěla jsem sepsat něco zvláštního o mě. Nic, ale nic není hotové a všechno je v rozepsaných. Ani na téma týdne nic nenapíšu, přitom tohle se mi líbí. Argh.

Nechápu to. Jako by všechno bylo o tom samém, nebo já nevím. Článek o bráchovi jsem nedopsala, protože jsme se rozbrečela. Fakta.. fakta psát nechci, protože pak se uvědomím, jak moc příšerné ta fakta jsou. A.. hudba.. ten článek je hrozně dlouhý a nevím, jestli by ho někdo četl.

Moje myšlenky se teď zajímají o zítřejší výlet do knihovny. Konečně! Půjčím si Hostitele, už dlouho si ho chci půjčit, ale dostaneme se tam až zítra. I když tuším, že se zase něco podělá. Příští týden razíme do Plzně, mamka na zkoušku a já pro lístky do kina, takže se cestou zastavíme v krajské knihovně, kde si plánuji půjčit Hvězdy nám nepřály. Nemůžu se dočkat.

K mému překvapení se i docela tším do školy, tedy, na mojí polovinu třídy. Až příští týden se rozhodne, jak to bude.. bojím, bojím. Každopádně to teď nebudu řešit. Těším se na nějaký ten režim, za ty dvě hoďky na netu, co tu za školních dní bývávám, stihnu všechno a přitom stěží stíhám všechno tady a to na to mám celé dny. To asi proto, že se nehoním, že většina mých článků končí v rozepsaných...
Nevíc mne nebaví sledování seriálů na Disney. Nevadí mi ani tak moc ty seriály, jako skutečnost, že ty díly pořád opakujou a můj brácha se na to může koukat pořád dokola.

Došlo mi, že včera jsem nic nepřidala a dnes tu bude zase deníček. Argh.

Přijde mi hrozně vtipné, že jsme zabrouzdala na můj starý blog a říkala si, jak příšerný byl. Budu se smát i tomuhle? Budu se za pár měsíců (doufám, že mi tenhle blog vydrží déle...) smát i těhle článkům? Děsí mne to. Na druhou stranu, jsme to já, byla jsem to já a jakkoli si třeba přijdu trapná, pořád jsem stejná osoba. A navíc se v těch článcích odráží kousky mého já a prostě taková jsem byla. Co jiného na to říct.

Tím asi končím, neukamenujte mne. Přeji všem krásný zbytek dne.. :)

Simply the truest advice one could accept. | Fantastic!

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png

Nákupy a přítomnost lidí, která mi tak chyběla.

20. august 2013 at 23:00 | Hani. |  Deníček.

I LOVE TO BE OUT WITH MY FRIENDS.

Dnešní pokusy o normální článek skončily třemi rozepsanými články. Takže to oficiálně vzdávám a přikloním se k deníčku.

Poslední dny mi, jak víte, chyběla přítomnost lidí. Dala jsem na vaše rady a zavolala některým kamarádům a za uplynulé dva dny navštívila dvě kamarádky. Vlastně ty, o kterých jsem už článek psala. Jedna z nich vlastní blog deliverances, ale nic na něj nepřidává a já pevně doufám, že tohle je jedna z možných cest, aby znovu začala. A dnes jsem ještě potkala jednu z mých kamarádek při cestě domů.
Tyhle dva dny jsem si hodně užila. Bylo příjemné být v přítomnosti lidí a povídat si. Potkala jsem dvě moje budoucí spolužačky a uvědomila si, že se to blíží, že zachvilku bude jasno. Pak i došlo, že se tím můžu trápit jak chci, ale nezměním to a tak jsem se soustředila na přeříkávání těch vět, co jsme si říkali. Možná hodinu jsme totiž seděly na lavičce a povídaly si anglicky. Kolik chyb jsem udělala... ale příště budu vědět, že to má být jinak. Je složité po několika letech praxe s psaním a pravopisem normálně mluvit, ze strachu, že udělám chybu jich dělám ještě víc. Ale stejně se mi to hrozně líbí, když s někým můžete /skoro/ plynule mluvit cizím jazykem a nikdo vám nerozumí.
Dneska jsem ještě stihla navštívit nejbližší větší město s nějakými normálními obchody a já si koupila nový svetýrek, jehož fotky možná přidám v nejbližších dnech, ale ještě nevím. Můj šatník jsem ještě doplnila řetízkem, který vypadá jako límeček - nějaký podobný jsem měla vyhlýdlý už dlouho. Z toho svetýrku mám ale velkou radost, má zlaté knoflíčky a puntíky a hrozně se mi líbí. :3

Tím bych moje povídání asi ukončila. :) Přidávám písničku Over Again, což je jedna z mých velkých závislostí, poslední dny. Spolu s mnoha dalšími, ale tahle se mi teď asi líbí nejvíc. :) Myslím, že ji napsal Ed Sheeran, ale nejsem si jistá, jenom si to myslím podle stylu té písničky, nebo jak to nazvat. :)

misel dneva | TOčnoTO Teens!


http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png

Jak vlny hrály na píšťaly.

19. august 2013 at 22:09 | Hani. |  Všechny mé myšlenky na jednom místě.

TAKHLE SI PŘEDSTAVUJI MAGICKÉ MÍSTO.

Ani nevím jak, ale najednou jsem se objevila ve středu obrovského kruhu. Koukám se na nebe a moji schopnost vidět okamžitě otupuje zářící světlo. Přemýšlím nad nádherným zvukem, tak nepravidelným, ale přitom do sebe tóny zapadají. Zavírám oči a přestávám vnímat všechno, i když se mi pod víčka snaží dostat pár poledních slunečních paprsků.
Zvedám ruce do úrovně pasu a cítím, jak se mi mezi prsty proplétá vítr. Slyším šumění listí a cítím, jak mi vlasy zakrývají oči, protože tlumí to zářivé světlo. Moje myšlenky jsou pryč, stejně jako všichni lidé kolem, tedy, alespoň jsem si to myslela do té doby, než jsem otevřela oči. Najednou vidím davy, které kolem mne chodí a vyhýbají se mým rukám. Najednou znovu slyším to hučení davu. Proč jsem je předtím neviděla? Najednou si uvědomuji, že už neslyším tak jasně tu hudbu, přehlušují ji všechny rozhovory tolika lidí, kolik jich kolem mne prochází. Proč jsme si jich předtím nevšimla? Proč jsem je předtím neslyšela?
Otáčím se a hledám povědomé tváře mých rodičů, mého brášky. Mezi velkou spoustou slunečních brýlí poznávám brýle mé mamky a okamžitě se vydávám jejich směrem. Otáčím se na to místo, přijde mi tak cizí, ale povědomé zárověň.
Usedám na třetí schod odzhora a s každou vlnou přichází nové tóny, nové melodie, které se nikdy nebudou opakovat. Znovu zavírám oči, ale už se mi nedaří utlumit šumění davu. Na nebi není jediný mráček. Před mýma očima se ukazuje pohled jako z poštovní pohlednice a mou mysl začínají proplétat myšlenky, že tento pohled je až kýčovitě krásný.
Co je pod mýma nohama? Co vytváří ty zvuky, při kterých by se krásně usínalo? Moje mysl už není tak křišťálově čistá, práve teď hledám odpověď na mnoho otázek, které ani mě samotné nedávají smysl.
Po chvíli sezení nad burácejícími vlnami a píšťalami se zvedáme a odcházíme. Naposledy se otáčím na ty schody. Na to místo, které mi přijde tak magické. Na to místo, na které ještě budu dlouho vzpomínat.

Tumblr

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png

Všichni mají zásluhu na tom, kdo jsem.

18. august 2013 at 22:05 | Hani. |  Všechny mé myšlenky na jednom místě.

Jako by to bylo včera. Třetí lavice. Druhá hodina, všechny ty slova vrytá do desky stolku, na kterém ležela moje pestrobarevná adidasová flaška a propiska. Učitelka prochází uličkami a podává mi dva papíry. Na hlavičce je napsáno "Mluvnická část" a na druhém papíšu "Slohová část" a pod tím téma - za tohle ti patří dík. Rozhodla jsem se na tu slohovku zavzpomínat, protože jsem na ní byla hodně pyšná. Poupravila jsem ji, psala jsem ji někdy v prosinci, takže už si nepamatuji všechno. Vím ale, že jsem z ní měla hodně bodů a na soutěži jsem skončila druhá - po mojí kamarádce, která chodila o rok výš a velký rozdíl v bodecvh tam nebyl.

Podívejte se na mě. Ta dlouhovlasatá holka s velkýma očima, která je často napomínána za povídaní, napovídání a velký rozruch na chodbě, protože často dostává záchvaty smíchu. Ta, která miluje anglický jazyk a pere se s matikou, i když by z ní měla dobré známky. Ta, která se často na věci vykašle a pak všechno honí naposlední chvíli. Ta, která skoro nic nebere vážně a ze všeho si dělá legraci.
Jak jsem se dostala sem? Jak jsem se stala tím, kým jsem? A kdo vlastně jsem? Komu za to vděčím?
Pokud bych měla někomu poděkovat, asi by to byli všichni lidé kolem mne. Protože díky těm slečnám z vyšších tříd, které mi připomínaly, že nemám dokonale namalované řasy a díky klukům, kteří si ze mne potají dělali legraci vím, že i když nejsem dokonalá, jsem lepší než oni. Protože nemám potřebu někomu vytýkat nedostatky, ze kterých si už dělá těžkou hlavu.
Poděkovala bych mým přátelům, kteří mi ukázali, že vždycky se dá ze dna vstát a že vždycky tu pro tebe někdo je, i když to tak nevypadá.
Poděkovala bych rodičům, protože díky jejich lásce vím, že tu nikdy nejsem sama, že rodina je nejdůležitější a vím, jaké to je mít bezmeznou lásku odobou rodičů.
Poděkovala bych všem, kteří mi někdy nastavili nohu, když jsem měla lepší tričko než ony, všem těm holkám, které mne pak zdravily ve městě, i když mne neznaly, jen mi občas provedly nějakou malichernost, já jim vždy odpověděla. Poděkovala bych všem klukům, kteří mi řekli, že jsem tlustá a nehezká, díky nim jsem na sobě začala makat. Ráda bych připomenula, že jsem řasenku tak dlouho nenosila jen proto, abych jim dokázala, že nejde o vnější krásu. Poděkovala bych všem slečnám, které mne pomlouvaly, protože právě teď se o mě ví i na druhé škole. A lidé mi říkají, že si mysleli, že jsem namyšlená, protože to slyšeli. Poznala jsem tak mnoho skvělých lidí. Poděkovala bych všem, co mi kdy řekli, jaká jsme zlá a podobně, tím jsem zjistila, že všem se zavděčit nemůžeš a nesmíš být hodný na lidi, kteří si to nezaslouží. Neopomenula bych ani ty, co mne vyváleli ve sněhu, až jsem měla všechno promočené, ti, co mne honili po přestávkách a schovávali penály. Dnes totiž vím, že některé boje vyhrát prostě nemůžeš.

Díky všem těmhle lidem, jsem tím, kým jsem. Oni utvořili nového člověka - díky zklamáním, zkušenostem, díky bolestivým hádkám, díky objetí plné lásky. Oni ze mne udělali to, co jsem. Toho, kým jsem. Každý se sice mění, ale nejsme si všichni nakonec v lecčems podobní?

real | via Tumblr

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png