Jak jsem ztratila (našla) kamarádství.

17. august 2013 at 23:12 | Hani. |  Střípky z mého života.

IT'S KALLED KARMA AND IT'S PRONOUNCED: HAHA, F.CK YOU!


Článek od Michael(k)y z blogu staystronger mne inspiroval k napsání tohoto článku.

Už jednou jsem napsala úryvek z mého života, co se týkal mých kamarádů. Dnes bych chtěla napsat další, o mé současné kamarádce. Kamarádce, která mne z jedné strany zachránila, ale z té druhé neustále potápí spátky ke dnu. Je to hodně dlouhý článek a nikoho nenutím ho číst, protože by to mohlo být vážně nadlouho.

Začalo to, když jsem nastoupila do šesté třídy. Tehdy byl (a i doposud je..) mým nejlepším kamarádem kluk. Je chytrý a vždycky upřímný. Moc si ho cením, i přes to, jak mne škádlí. Jednou nám učitelka řekla, že k nám přijde nová spolužačka, prvního prosince. Bylo to někdy na začátku roku, já se hned začala těšit - cítila jsem, že se brzy věci změní, že to bude jiné... a tak jsem vyčkávala, vyčkávala, až pomalu zapomněla na všechno to, co mne čeká.


Bylo chladné ráno, když za mnou jeden z mých spolužáků vyběhl ven na nádvoří a křičel: "už je tady! Ta nová!". Samozřejmě jsem byla zvědavá a tak jsem rychlým krokem vběhla do šatny, ale mezi skříňkama jsem viděla jen krátké mikádo. No bezva. Pomyslela jsem si a protože jsem věděla, že o nic nepříjdu zvolna jsem si uložila věci do skříňky, zkontrolovala rozpis suplujících učitelů a vydala se do prvního patra naší školy. Když jsem vešla do třídy a uviděla to nové stvoření v jinak zcela už typickém prostředí byl to zvláštní pocit. Má hezký obličej, modrou mikinu, je taková moderní... Samozřejmě se ve mě probudila ta touha po komunikaci s lidma, podání ruky, zkomolené představení samy sebe. Učitelka ji posadila k mojí kamarádce, vlastně jediné kamarádce tenkrát (byli jsme tam asi čtyři...). Ona řekla, že jestli bude tak živá jako já, jde okamžitě z její lavice. Ta slova si pamatuji.. naše první výtvarky, kdy jsem já začala pracovat na svojí židli (kterou mám dodnes - po několika totálních rozpadech, ale houpe se ze všech nejvíce), jak jsem celé hodiny jen mlela a zjišťovala si informace o ní.
Jak šel čas, sbližovaly jsme se, sedaly se k sobě na hodiny až jednou jsme si k sobě sedly na pořád. Já jí pomáhala se čtením a učením, protože má dislexii a čtení není její nejsilnější stránkou.
Vlastně jsme byli nejlepší kamarádky. Až minulý rok se to všechno zvrtlo.

Karma

Bydlela v jednom z bytů. Nevím přesně kdy to bylo, ale pořád si stěžovala, že se vedle nich někdo stěhuje. Později jsme přišly na to, že je to moje kamarádka - vlastně jsem ji měla ráda, ale ona ji moc neznala. Samozřejmě se spolu začaly kamarádit, což je pochopitelné a chvíli jsme byli takové ty tři.. i když jsme si nebyli v chování ani vzhledu vůbec podobné, snad vyjma našich tmavých vlasů. Byli si pořád bližší.. až se z mé kamarádky začal stávat někdo jiný. Na moje smsky jestli půjde ven odpovídala: "Ne, promiň, že jdu s *****". Dobře, fajn, je to pochopitelné. Měla jsem pro to pochopení. I když vedle mne nikdy nebydlel nikdo mého věku a neznám to, je pochopitelné, že se sbližovaly.
Když odzvonila hodina, okamžitě pádila ven a seděly spolu na chodbě. Beze mě. Začaly si utahovat z toho, že nechodím na facebook a kdesi cosi. No dobře, tak tam s nima sedět nebudu. Kamarádka, myslím, ta v tu dibu "nejlepší" se hrozně změnila - styl oblíkání, chování, styl vlasů. Byla někdo jiný. Pak mne začala odstřihávat úplně. Tenkrát to pro mne bylo těžké.. Bydlím v jiném městě, kde nebydlí nikdo mého věku, jediný, za kým jezdím je ona... Tak jsem tedy začala kamarádit s jinýma. Nemyslím tím, že bych je vyměnila, nebo tak, byly to moje kamarádky už předtím, jenom jsem teď měla více času na ně. Zatímco ona si žila svůj dokonalý život, neuvědomovala si, jaká je na mě... slyším ta slova od spolužáků: "Ta tě ale slušně odstřihla!" "Jsi v pohodě? Má radši *****, co?" ... Když jsem je spolu potkávala ve městě a mávala jim z okýnka a oni mi ani nezamávaly zpátky... brečela jsem, pokaždé. Nevydržela jsem ten pocit, který na mne tlačil ze všech stran. Až to překročilo jisté hranice, pro mě únosné hranice, měla jsem toho dost. Ony si mezitím našly jinou kamarádku, kterou pomlouvaly, přitom ona je měla tak ráda.. ale ony ji ne. Bylo mi jí líto, spolu jsme řešily to, jak se k nám chovají, já jí všechno chtěla říct, ale ona byla šťastná...
Seděly na lavičce, když se znovu začaly navážet do mé nepřítomnosti na hloupé sociální síti. ".. no jo, ale ty tam vlastně nechodíš.." měla jsem toho už vážně plné zuby a tak jsem moji "nejlepší" kamarádku poslala z plných plic do háje. Učitelky to řešily, mamky naše taky.. klesl jí průměr, i té druhé, obě se najednou ocitly ve své bublině a všichni ostatní.. jim byli jedno. Učitelky o nich říkaly takové věci, chtěly jim promluvit do duše, já jim vždycky řekla, ať si z toho nic nedělají. Když mi dnes učitelky říkají nějaké věci, ona mi řekne, že má pravdu. Ach já hloupá... Vrátím se tam, kde jsem skončila. Ponorková nemoc nekončila.
Byla jsem nemocná a samozřejmě jsme se musely hádat i přes esemesky. Přijdu do školy a koukám.. To snad ne! Ne, ne, ne! Koukám, na tabuli je napsáno, že jsme spojeni s klukama. Okamžitě mne to naštvalo, ptala jsem se jí uprostřed té hádky přes telefon, jestli máme supla, nebo úkoly.. nene, nemáme. A máme. Samozřejmě nikdo neplaval kromě asi dvou holek a dvou kluků. A mě. Všichni na mě civěli, když jsem s nima hrála tu pitomou hru, v plavkách, mohla jsem se hanbou propadnout.. ještě teď, když na to vzpomínám, je mi zle. Kamarádka přitom na lavičce řešila, jak se líbím klukům. Když jsem na to přišla, málem jsem vyletěla z kůže. Moc dobře, ví, věděla, jaké mindráky mám a měla jsem ze své postavy. Řeší na lavičkách takové věci...
Tumblr Quotes | via Tumblr
Hádky tohoto typu nekončily možná měsíc a půl.
Když se to tedy nějak uklidnilo, tedy.. já se uklidnila a tolerance mi nabyla na normu, bylo "všechno okej", ale mě vadilo všechno. Jak neměla gumu, ajk chtěla radit, protože se neučila, protože byla pryč.. venku.. s ní.. do půlnoci.
Až jednou se to vlastně vyřešilo samo.
Koupila jsem si novou mikinu k narozeninám. Měla ouška, roztomile žlutá dokonale mi ladící k fialovým kalhotům a tričku "Bazinga!". Když jsem jednou seděla vedle ní a ona si pečlivě na ruku liháčem psala tu jejich větu o tom, jak moc je láska zlá. Tolikrát jsme jí říkala, ať to nedělá, nemůžu inkoust na kůži ani vidět, není li to tužka na oči (:'DD), nebo tetování. Nene, chce to tam mít, fajn... ale nějak se mi celá slova z její ruky napsaná lihovým fixem dostala na záda mikiny. Obtisklo se to tam, asi když mne objímala, nebo já nevím... Důležité pro mne bylo, že to tam je, že je to nová mikina a že je v háji. Prý to bylo omylem.. Fajn, to se může stát. Ale neznamená to, že nejsem naštvaná! Naštěstí mám úžasnou maminku, která vždy zachrání situaci a tak i ten lihový fix dostala ven z látky na zádech mé mikiny. mikinu mám doteď, ale to tu naší ponorku už totálně potopilo.
Jakmile něčí chování překročí mé hranice, má utrum. Mám trpělivost, jsem schpna toho hodně snést, ale jakmile pohár přeteče, je pozdě. A všechno začalo na novo. Nechtěla jsem s ní míét už nic, lezlo mi na nervy všechno, co se týkalo jí. A já... ano, přiznám se. Bylo mi jasné, že se jednou musí pohádat. Ano, jsem zlá. Musela jsem ale nějak utišit to, co ve mě dřímalo a já se velmi nerada hádám.
A ano, přišlo to. Muselo to jednou přijít. Pak mi kamarádka pomlouvala *****, docela paradox. Ale já jí vyslechla, protože jsem ji v tom nemohla nechat. I když ona mne v tom nechala, ale o tom přece není život. **** ji docela potrápila. Myslím, že její svědomí ji potrastalo samo. Nějak se to dalo dopořádku, netuším, vážně nevím jak. Prostě se to vrátilo do normálu. Nebo ne?

I saw that

Dnes se spolu ani jedna z nich moc nekamarádí. Jedna z nich se odstěhovala z jejich hnízdečka.. a všechno je tak nějak v normálu. Když jsme se jí, z čisté zvědavosti nědávno ptala, proč se s ní nebaví. Odpověď si asi budu pamatovat napořád: "Zjistila jsem, jaká je. Jak umí být zlá. Zjistila jsem, jaká jsem byla já, že jsem byla stejná. A přišla jsem o tebe a nechci to znova riskovat.". Asi si myslíte, že tady píšu pohádku, ale ta slova ona vážně řekla. A já si je doopravdy budu pamatovat.
Nedávno jsme řešili, že jsem se chtěla kamarádovi pomstít a rozvěsit jeho potku po různých seznamkách, protože pověsil na instagram tu mou. jednu fakt příšernou s jeho příšerným komentářem. Když se na mě otočil, podíval dloubavýnm pohledem a řekl: "To by jsi jako udělala?! Takže mě zachránila /řekl jméno mé kamarádky"?!" ona odpověděla "Ne, já nikoho nezachránila. Kdyby se se mnou ona nebavila, neměla bych dnes přátele, i když pořád tolik povídala.. ujala se mě a jenom díáky ní sem zapadám." málem jsem se rozbrečela a po dlouhém objímání jsem se na ní podívala. Zbytky mé zlosti pomalu vyprchaly. Asi mi nevěříte, že to řekla.. ale abych byla upřímná, hlavní je to, co se stalo. To je podstatou tohohle článku, je to příběh.

Dnes je to všechno v relativním normálu. I když jí mám ráda a přijala její chyby a ona snad i ty mé, vlastně ve mě pořád zůstává kousek té bolesti. Pokaždé, když mi napíše esemesku se zamyslím nad tím, jestli si moje esemesky vůbec čte. Většinou jsou odpovědi něco jako "Hmm, super... a já blablablabla". Jsem na ni za to naštvaná, zvláště teď, protože jediné co potřebuji je kontant s lidmi a když vezmu v potaz, že je celé prázdniny pryč a píše mi, jak se užívá.. pořád to ve mě je a bojím se, že to nezmizí. Pořád na ni budu naštvaná i přes to, jak ji mám ráda. S ***** druhou se také kamarádím. Vlastně je to jediný člověk z mého reálného života, se kterým jsem v kontaktu přes twitter, nebo esemesky. Vlastně se teď chystáme jít spolu ven. I jí mám ráda, je jediný člověk, se kterým se dá mluvit anglicky, protože nikdo jiný nechce, nebo říká, že neumí. Když spolu mluvíme, prakticky nikdo (včetně kamarádky") nerozumí a často si utahujeme z těch, kteří na nás nechápavě koukají.

Tohle byla naše první a zatím poslední hádka. Jsme kamarádky už více jak dva roky a já se bojím, že to přijde znovu. Trvalo mi, než jsem jí začala věřit, a ještě pořád mi trvá tu důvěru obnovit. Když něco takoého udělá znova, asi už ten pohár přeteče naposledy. Hodně mi ublížila a ví to. I když jsem jí toho tolik neřekla....

Chci to ukončit tím, že ji mám ráda. Mám ráda i *****, nepřisuzuji tu chybu ani jedné z nich. Prostě se to stalo a je to normální, že se lidé hádají. Nebyla jejich vina, že se začaly kamarádit. Ale byla jejich vina, že neudělaly ani tak triviální věc jako mi zamávat zpátky.

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Mel - melplace.blog.cz Mel - melplace.blog.cz | Email | Web | 18. august 2013 at 12:38 | React

Aj k nám prišla nová žiačka, všetci sa jej smiali za okuliare a že je trocha pevnejšia ale ja som sa jej prihovorila, opýtala sa na meno a tak som sa jej snažila spríjemniť deň v škole. Potom k nej prišli (falošné) spolužiačky a tiež sa jej začali vypytovať. Teraz je nakoniec aj tak s nimi a spolu si ohovárajú. :) Je super že si jej pomáhala, je to blbé že má dislexiu ..
Keď som prečítala tú vetu ,,Až minulý rok sa to všetko zvrtlo"  normálne ma to nakoplo čítať ďalej a ďalej.
Nechápem, prečo keď išla s kamoškou nemohli zobraťaj teba, to poznám. ;) Prečo ani neodzravili ? Aj ja som toto zažila, ale to so spolužiačkou s ktorou som bola od prvej triedy. Tiež som plakala, nevedela som pochopiť prečo sa začala kamarátiť so strašími siedmačkami. Asi som pre ňu nebola dosť dobrá .. aj napriek to mu že som jej vždy pomohla, dala opísať úlohu a keď sme spolu robili projekt spravila som ho sama. A veľa ďalších vecí. Vždy som si ju zastala, na čo pravdepodobne zabudla.  Keď sme boli s kamoškou pohádané, na druhý deň som prišla do školy a už sa usmievala akoby sa nič nestalo a chcela opísať úlohu. Na ďalšej hodine mi poslala papierik, nech jej radím že sa neučila. Presne prípad ako si mala ty. Tie slová, asi by som si ich tiež pamätala. Je dobre že sa spolu znova bavíte, a nemaj obavy, len dúfam že nie. Nádherný článok, chcela som ísť hrať The Sims 3 ale tento článok stál za to, aj keď je ťažké čo si prežívala. :)

2 Infinity Infinity | Web | 18. august 2013 at 14:11 | React

Je to trochu podobné jako můj příběh. Když jsem byla v druháku.. Přišla k nám do třídy nová holka.. Nějak mi byla ze začátku nesympatická, ale pak se z nás staly nejlepší kamarádky.. Jenže moje tenkrát nejlepší kamarádka mi řekla, že mám na výběr.. Buď ona nebo ta nová.. A já jsem si vybrala tu novou a ona je dodnes moje nejlepší kamarádky. Vím, že to zní komplikovaně, ale taky jsme měly tolik hádek, tolikrát jsem byla na ní naštvaná. Ale víš co ti k tomu řeknu? Taková přátelství prostě jsou.

Je dobře, že se to mezi Vámi srovnalo, i když jim nezapomeneš, jak ti dřív ublížily, tak je dobře, že jsi jim dala druhou šanci. Ta je v přátelstvích hodně potřeba. Já vím, o čem mluvím. :-)

Jinak jsi to napsala moc hezky.

3 Michaela. Michaela. | Web | 18. august 2013 at 16:14 | React

One thing. Ten klip taky miluju. Vlastně miluju uplně všechny. A v každém klipu mám  prostě chvilku u kterých brečím a křičím a uplně ááá. :D

Teď bych se možná měla i stydět. Jak píšeš o tom , že několik Larry shippers ublížilo , vůbec nevím o co jde. :O Nebo spíš vůbec nevím co se stalo.

Máš pravdu. Všechno se změnilo hrozně rychle. Když to vezmu třeba i s Justinem. Mám hodně časopisů , kde je jeho pár fotek a popsané jeho začátky. Myslím , že ani jeden z nich když začínali nečekali , že vyskočí takhle vysoko. Ale jsem za to fakt vděčná , že tu vůbec jsou. :)

No zlato , co se týká toho videa. Je to jen hloupý nápad. Ale napadlo mě sehnat několik holek , a po domluvě se všemi kteří by se do toho chtěli zapojit by jsme vybrali nějakou písničku , každá z nás by natočila kousek a já bych to pak sestříhala a dala nějak dohromady. Nevím je to jen takovej nápad z fleku , takže si ani nemyslím , že by to mohlo nějak vyjít. :)

4 týdny , je prostě málo. Ale jestli to neuvidím , tak snad spáchám sebevraždu , nebo nevím co budu dělat. :D:D

Byla to maličkost napsat ti k svátku , akorát jsem to nezvládla dřív no. :(♥

4 Michaela. Michaela. | Web | 18. august 2013 at 16:19 | React

Během pár let jsem měla tři nejlepší kamárkdy i teď stou současnou. S jednou to trvalo 6 let s hádkami ale bylo to hrozně fajn. Vším jsme vždycky procházeli spolu. Ovšem to už je pryč. Sama si četla co se dělo mezi mnou a nejlepší kamarádkou. Jelikož jsem hrozně žárlivá , tak žárlím i na ní když je s někým jiným , ale to jen z roho důvodu , že díky třem holkám který nám náš vztah záviděli a asi se mi jí snažili vzít , díky nim vznikali ty obrovské hádky. Ono se říká , že hádky k takovým vztahům patří ale zase to musí mít svoje hranice. Tvůj příběh mě docela dostal. A jsem hrozně moc ráda , že je to všechno zase v pořádku a bavíte se spolu. A vím , že je těžké obnovit tu důvěru a můžeš si být sebevíc jistá tím že jí věřiš ale něco v tobě ti brání. Znám to. I já mám v sobě jakýsi blok který mi brání se posunout dál a najít si kní cestu zpátky. Doufám , že už se u Vás dvou už nic nepokazí a bude stále ty dobré kamarádky. Držím palečky. :-*

5 Molly Molly | Web | 18. august 2013 at 20:51 | React

No prosimtě ono je to tak,že jakoby cestují,takže tahle země (itálie) je už třetí. a samozřejmně se to odebere do Anglie a tam to i skončí :D takže anglie určitě bude! :)

6 *Niky* *Niky* | Web | 18. august 2013 at 21:11 | React

Abych pravdu řekla, vůbec nevím, co k tomu naspat o.O Nic takového jsem nikdy nezažila..
I k nám v šesté třídě přišla nová holka a kluk. Nejsem zrovna moc komunikativní člověk, spíš takový stydlín, takže jsem to prostě nechala být. Teď, po dvou letech je naše třída naprosto perfektní! Lepší bych si ani přát nemohla, protože všichni jsou tak nějak pospolu :) Ano, najdou se nějací slabší, kteří jsou někdy trochu mimo ostatní, ale jinak je to všechno v naprostém pořádku!
Nelíbí se mi, co ti udělali, vlastně to asi nikomu.. Jenže tohle už nějak k životu patří :/ Já moc přátel nemám, vlastně jen jednu nejlepší kámošku a 2 dobré, se kterými je to většinou jen ve škole, takže.. Předevčírem mi docela ublížila (nebudu psát jaká, ani čím). Byla jsem z toho špatná, dokonce i těch pár slz bylo. Neřekla jsem jí to, protože to možná myslela jako srandu, nevím, ale já z toho byla opravdu špatná.. Ona ví, jaká jsem, takže mě to od ní naprosto šokovalo :/
Myslím, že žádné kamarádství se bez hádek neobejde, prostě už je to tak asi životem dané :) Ale jsem strašně rádá, že jednu takovou kamarádku mám, protože bez ní bych byl nikto! Opravdu, je to tak, bez ní bych neměla pro co žít!
A tobě přeji, aby vám to ještě dlouho vydrželo, a také aby se nic takového už neopakovalo ;)

7 Ter. Ter. | Web | 31. august 2013 at 22:58 | React

Taky musím říct, že nevím, co k tomu napsat.
Možná bych mohla začít tím, že je mi líto co se stalo, i když lístost prakticky nic nevyřeší. Nejhorší na tom je asi to, jak rychle se takováhle věc může stát.
Vážně se omlouvám, ale nebudu se k tomuhle článku nějak hlouběji vyjadřovat, dneska ne.
Jen za tebe budu doufat, že se už tahle situace nebude opakovat a všechno bude tak, jak má. :3

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement