Takhle se vylévají pocity.

15. august 2013 at 10:36 | Hani. |  Deníček.

MÉ MYŠLENKY UŽ ZABÝVALY MOC PROSTORU. TAKŽE JSEM JE VYHNALA DO TOHOHLE ČLÁNKU.

Zdravím vás.
Poslední dobou mám ten samý stav, jako jsem měla i u mých posledních blogů. Přišlo to brzy.. je to možná tím, že jsou ty prázdniny, ale nic, ale opravdu nic se mi nechce, nejraději bych jenom seděla u twitteru a poslouchala písničky. Není to o tom, že bych neměla inspiraci, protože vím, že vždycky se nějaká najde - v obyčejných věcech, zrátka ve všem. Ale k článku se musím doslova dokopat. Jak jsem už psala, tyhle stavy mám vždycky a.. vždycky to skončilo zrušením toho blogu. Tentokrát jsem si dala challenge, že to nevzdám, protože tady to vzdát nesmím.


Podle mého je to tím, že jsem si za ten týden odvykla na tu rutinu, nebo jak to říct. Vždycky když jsme si přednastavila články, přestala jsem mít potřebu psát ty další. Nějak se to ve mě pere, ale tady nesmím nechat upadnout do zapomění, protože tohle je svět, který musím zachovat. Ale třeba právě tenhle článek je začátek, nebo konec toho, co teď cítím.
Ani nevím, o čem by tenhle článek měl být. Vím, že blog je tu od toho, aby se tu vylévaly pocity a.. takový asi je, nebo bude tenhle článek.
Abych se přiznala, je to z toho, že jsme znuděná. Přito blog mne baví ze všeho nejvíc - psát, číst, komentovat. Na jistotu vím, že každý bloger, který jednou začne blogovat se k tomu vždy vrátí. A nevím, proč bych to měla opouštět zrovna tady, když to tady mám tak moc ráda.

Life Moments | via Tumblr

Je mi z toho nějak divně. Asi se opravdu potřebuju vypsat ze všeho, co cítím, ze všech svých myšlenek, které mi přeplnily mysl, ze všech těch pocitů, které si kradou místo a já přestávám rozpoznávat důležité od nedůležitého.Jako když mi včera znovu mamka mluvila o počítači. Nechci se vrátit tam, kde jsem byla, protože chci každý den se otočit a říct si "Tohle jsem udělala a povedlo se mi to", ale vlastně.. kdy jsem tohle naposledy řekla sama sobě? Opravdu jsme tady u klávesnice zase tak moc? Každopádně, znovu si to vemu k srdci a na počítači budu mít zase jenom jednu hodinu. Nechci strávit den tweetováním někomu, kdo mi nikdy neodpoví, ačkoli je to teď mým největším hobby.

Rozhodně tu nehodlám končit, ani nic takového. Naopak, musím začít makat, protože jsme na to kašlala. A v tuhle chvíli je mi jedno, kdo si co o tomhle článku myslí, protože to ulevuje mě samotné, všechno napsat. Protože to nikdo nechápe - kamarádka nerada píše, mamka blog taky moc nemusí, neznám nikoho, kdo by blogoval. A spousta lidí odešlo. Spousta lidí, kteří bydleli kousek, které jsem tak moc chtěla poznat, ani jsem si s nima neskypovala... Možná bych jim znovu měla napsat. Protože mi tak chybí ty předlouhé komentáře plné svých zážitků, svých bolestí, to, jak... nejde to popsat. Když někdo píše dlouhé komentáře, které se nevejdou do jednoho tady na blogu (10 000 znaků..) tak by bylo asi na dlouho to tady všechno popisovat.

Koukám, že tenhle článek nabyl velké délky. A myslím, že bude ještě delší. Nevím, jestli někdo došel až sem, jestli si ho někdo přečte, ale teď nějak.. zmizely ty zábrany tohle napsat za celé prázdniny, kdy jsem neviděla svoje kamarády a prostě se mi stýská po kontaktu s těmi lidmi. Zároveň se tak hrozně bojím nového školního roku, jestli budeme spojení, tak to opravdu nebude dobré, protože se bojím, že přijdu o kamarády... protože v té druhé třídě je tolik lidí, kteří jsou toho schopní. Tolik lidí, se kterými vím, že se pohádám, i když hádky nesnáším. I když, ne, já se nepohádám, já se nahádám. To bude jen malá výměna pohledů. A pak ty pomluvy dojdou až k vám. Proč jsme se dostala až sem? proč píšu o tomhle? Možná proto, že to prostě potřebuju dostat ven.
Je toho tolik.
Jenomže vím, že to nikoho nezajímá... říkám si, kolika lidem jsem pomohla, za ty prázdniny. Kolika lidem jsem udělala radost? Ano, kamarádce, když jsem na ni myslela na dovolené... a co dál? Koho jsem donutila se smát? Ano, jednoho člověka. Protože je to jedinej člověk, s kým se vídám... Pak dneska ráno asi mamce, když jsem jí přála. Ale... chybí mi ten pocit, když někomu uděláte radost.

Asi mě čeká nový školní rok plný.. už to vidím. Plný nenávisti. Stačí, aby mi někdo vzal židli, kterou si rozhoupávám už od šesté třídy a tak už je pěkně.. rozhoupaná. Několikrát se už rozsypala. To by mi stačilo, aby mi někdo sebral místo. Navíc přijdu hned o dvě kamarádky, které se se mnou samozřejmě bavit nebudou, protože nedávám společné fotky na facebook, ale věším je na svoji zeď. A i o kluky, protože s těmi druhými budou dělat bordel. A tak zůstanu sama s mojí nejlepší kamarádkou, která by stála za samotný článek. Ale bojím se, že by si to přečetla, takže nejdřív zjistím, kdo tohle všechno čte. Pak s jedním klukem a... možná tedy pár dalšími, ale vím, že my už nebudeme ten celek, jedna řada, která si radí při testech a sedí u sebe ve všech učebnách, ta, která je vždycky nemocná, protože to chytíme do sebe a tak jsou všichni lidé v naší řadě vždycky nemocní v jednu dobu.
Další kapitolou je.. jaká vlastně? No jasně, opravdu nemůžu přemýšlet nad ničím jiným, než nad This Is Us. Sice jsem se s mamkou dohodla, že mne tam vezme, ale premiéru už nestíhám, protože je málo lísků a když začal předprodej, já ho prošvihla, protože jsme byla pryč. Já opravdu nedokážu přemýšlet nad ničím jiným... moment? Cože? To se to bude promítat jenom jeden měsíc? Panebože ne.... Tak tohle asi ukončím, nebo tady budu mluvit hlouposti.

Tím bych tohle asi ukončila. Rozhodně budu bojovat s tou nechutí, i když teď mne popadla příšerná panika. No nic, zatím se mějte. Jestli jste to přecetli celý, tak vám děkuji. Musel to být "záhul". :D
Untitled | via Tumblr
http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png
 

1 person judged this article.

Comments

1 Julls Julls | Email | Web | 15. august 2013 at 11:07 | React

Každý bloger má takéto obdobie, keď sa mu absolútne nechce písať. Ja som ich už zažila veľakrát. No nechcem o to prísť... Mám pocit, že tu sú ľudia milší ako tí z nášho okolia,a taktiež nás tu spája jedno - blog. Niektorí sa možno teraz boja, aké by boli reakcie ich rovesníkov na niečo takéto, ako je blogovanie. Iní zas nedokážu nájsť tú inšpiráciu, aj mne sa to stáva. Absolútne neviem, o čom  písať.. :/ Alebo nechcem, aby som kopírovala iných. Máš skvelý blog, krásne píšeš, tak s tým nekonči. ;) Budem sem chodiť častejšie.

2 Foster. Foster. | Web | 15. august 2013 at 11:39 | React

Zezačátku bych se chtěla omluvit, že jsem ti nenapsala komentář už včera, ale bylo hodně věcí, které jsem dělala a řešila, takže píšu až teď, pokusím se ti to ale vynahradit v tomto komentáři. :)

Musím ti rozhodně potvrdit tu myšlenku, že jakmile jednou bloguješ, tak se k tomu jednou musíš vrátit - jsem toho živoucím příkladem. A jsem opravdu nadšená, že jsem zpět. :)

Ovšem ty... Já doufám, že se přes tuhle vlnu zvládneš přenést, protože bez tebe by to nebylo ono, ty prostě patříš k tomu mému pomyslnému jádru všech nejlepších blogů. Nechci, aby jsi odešla, doufám, že to zvládneš a kdykoliv mi můžeš napsat na mail [whaale34@gmail.com], pokud to budeš potřebovat. Jsem tu pro tebe. :3

Nějak si uvědomuji, že jsem ti nikdy moc nepsala dlouhé komentáře, nebo snad ano? Ne, že bych se na to nějak soustředila, aspoň tedy myslím. Mé vzpomínky jsou trochu zmatené. Každopádně, ty si je stoprocentně zasloužíš, i takovýhle článek jen o myšlenkách, emocích, je nádherně napsaný, donutí k zamyšlení a... Obdivuji tě.

Abych tě opravila. Mně jsi udělala mnohokrát radost. Ať už tvoje tweety, či jenom články. Věř, že díky tobě jsem se mnohokrát usmála, i když jsem měla celkově špatný den. Rozjasňuješ to tu.

Mě tedy rozhodně nevadí, že je ten článek delší. Jsi nádherná osoba, tvé myšlenky jsou neuvěřitelné, jsem ráda, že si je mohu číst. A pokud máš pocit, že si to nikdo nepřečte, tak jsi opravdu na omylu, protože je tady spousta lidí, kterým na tobě záleží, včetně mě. Pokud bys ale někdy chtěla napsat něco a být si jistá, že si to někdo přečte, bude chtít poslouchat, pomoct, napiš mi. Vím, že se opakuji, ale věř, že bys opravdu nebyla přítěží, nenutila bys mě, abych si četla něco co nechci. Chtěla bych ti nějak pomoct, ulevit.

Věřím i doufám, že si i tak v té nové třídě najdeš nové kamarády. Něco musí skončit, aby něco krásnějšího mohlo začít. Ale uvidíš, třeba to vůbec nebude tak, jak si to představuješ, třeba ne.

Upřímně, já už z jednosměrek tak nějak vystřízlivěla, ale i tak bych chtěla jít na ten film. I když nemusím na premiéru, to si šetřím až na Catching Fire či Město z kostí. Proč je tento podzim tolik skvělých filmů? :3

K tvému komentáři: Moc mě potěšil.Je nádherný pocit, že jsem udělala tolika lidem radost jen tím, že jsem se vrátila na blog. Snad se ti mé recenze budou líbit, já vůbec nevím, jak je budu psát, ale uvidíme, nějak se to vyvine. K té větě s virtuální iluzí - je to vlastně trochu děsivé, můžeš tady předstírat spoustu věcí, ovšem možná naopak spousta lidí bere blog jako jediné místo, kde můžou být sami sebou. Ale vzhledem k tomu, že mnoho lidí je souzeno za to, když se projeví, tak možná je to jejich pravé já pouhou virtuální iluzí, protože nikde jinde se tak nechovají, nevyjadřují. Dalo by se o tom přemýšlet dlouho.

Mám tě ráda, krásko. x

3 Terri** Terri** | Web | 15. august 2013 at 11:54 | React

Číst tvé články mi nikdy nevadí. :)
To tvé období chápu, ale.. Nechci na tebe naléhat - sama vím, jak je to potom hrozné - ale popravdě si to tu bez tebe nedokáži představit. Neznám žádný lepší blog. Vážně. :)
Sama jsem to již zažila několikrát. Jednou jsem se na blog naprosto na pár měsíců vykašlala, ale opravdu mi to moc chybělo. Ach.

Já mám z příštího školního roku také obavy. Vůbec si ho nedokáži představit bez lidí, kteří letos odešli. Opravdu se bojím.

A This Is Us? :) Já naneštěstí premiéru stihla. Velmi se s kamarádkou těšíme. Držím palce, ať ty lístky seženeš!! ;) xxx

4 D. D. | Web | 15. august 2013 at 12:00 | React

takové stavi mám taky většinou je mívám, pač se mi nelíbí vzhled na blogu a nechce se mi nic přidáváat, pač je hnusnej:D.. jak mile ho změním, tak je to uplně něco jiného, tak skus změnit vzhed, a třeba tě to nakopkne tak jak mě :)))

5 Nell Nell | Web | 15. august 2013 at 15:35 | React

Tenhle stav občas přijde na každého bloggera. Já občas mívám chuť blog smazat, protože když se podívám na starší články, uvědomím si, jak byly trapné. Ale když se budeš držet, uvědomíš si, že bez tebe by to tady nebylo ono, protože jsi strašně milá, všichni tě i tvůj blog mají rádi, že by to tady bez tebe bylo smutné, přetrpíš to. Zvládneš to. Dodáš si odvahu, protože tobě by to pak taky chybělo a vrátila by ses k tomu. Nevydržela bys to. A já bych to taky nevydržela, nemoct si číst tvoje úžasné články.

Od toho máš blog, aby ses vypsala. Ze všech tvých šílených i normálních myšlenek, ze všech neuspořádaných pocitů.
Mně jsi za tyto prázdniny vykouzlila úsměv na tváři, když jsem si otevřela mail a ty jsi mi psala. A určitě více lidem, než jenom těm pár, které zmiňuješ. Ale třeba si to neuvědomuješ. Určitě děláš denně radost aspoň třem lidem, ale oni ti to neoplácí.

Ulev si, doufám, že po tom, co ses ze všech starostí vypsala, je ti líp. :)

Já tě chápu, taky jsem se kdysi bála, když jsme se měli spojit. Ale neboj se. Zvyknete si na sebe. A koneckonců - už to bude jenom rok. Bohužel ten poslední, ale na tom zas tak nesejde, ne? Určitě tam najdeš někoho, kdo nebude tak otřesný. Někoho, s kým se bude dát bavit. Někoho, s kým si třeba budeš fakt rozumět a řekneš si, že ti lidi tam v té druhé třídě nejsou zas tak špatní. Přeju ti, aby to tak bylo. :)

6 Fleur Fleur | Web | 15. august 2013 at 15:49 | React

Niekedy mám aj také pocity. Neviem čo ďalej. Nemám nápady na blog. Ale to ťa omrzí. Bola som na prázdninách a jediné po čom som túžila bol môj blog. Stávam sa jemne závislá. Žijem s ním každú minútu. Robím všetko preto aby si ma všímali nový ľudia ktorý ma ocenia alebo dajú rady a neodpovedajú len na koncové otázky. ľudia ktorý si prečítajú celý článok. Ktorým nejde len o blbú návštevnosť ale o to aby sa niekomu vyrozprávali. Dnes si sa vyrozprávala ty. Ja keď nemám náladu na blog tak ani na ten blog nechodím. Iba naň myslím. Snažím sa vymyslieť aký tam dám článok a kedy to bude. Nakonie ma to prejde a zavýtam na blog. A blog ma privíta s otvorenou náručou. A máš pravdu. Raz dávno som si založila blog.. Môj prvý. Doteraz neviem prestať s blogovaním. Stále dookola tam chodím. No bojím sa Septembra. Škola , známky a písomky. Budem to vôbec stíhať venovať hodinku blogu ? Neviem ... Uvidím čo prinesie čas

7 katherine. / gettingfit.blog.cz katherine. / gettingfit.blog.cz | Web | 15. august 2013 at 18:31 | React

Přečetla jsem to celé, vůbec to nebyl "záhul", jak píšeš, protože víš, jak ráda tvoje články čtu. Všimla jsem si tvé momentální neaktivity poslední dobou, nemám ti to vůbec za zlé. Jenom jsem se trochu bála, že jsem něco provedla, když jsem ti tu nechala strašně moc komentářů a nedostala jsem odpověď ani na jeden. Tak jsem za jakési vysvětlení v podobě tohoto článku vlastně nakonec ráda.
Haničko, ne každý má blogovou náladu pořád. Taky se mi občas stane, že se mi prostě nechce napsat ten článek, nechce se mi chodit na blog. Ale to se stává. Stejně tak máš jednou chuť na támhleto jídlo, a pak ho třeba celý měsíc nemůžeš ani vidět, protože ses ho přejedla. Ale máš ho ráda a prostě víš, že na něj jednou zase dostaneš chuť. Nekonči tady s tím, vím, že to nejspíš v úmyslu ani nemáš, ale jak říkáš, bloger který jednou začne blogovat se vždycky vrátí. Vždycky bude mít slabší chvilku, bude si stýskat po těch článcích, po lidech, kteří jeho blog četli, po všech těch komentářích. Já to moc dobře znám, bloguju od roku 2009. A vždycky jsem se vrátila, vždycky. Teď jsem tu zase i když za poněkud jiným účelem, ale jsem!
Strašně mě mrzí, že máš nějaké problémy s kamarádkami, ráda bych ti pomohla, strašně bych si přála ti pomoct, ani nevíš jak. Bohužel vůbec nemám tušení, o co jde a chápu, že to ani vědět nebudu, protože takové věci jsou prostě osobní a na blog se nepíší. Vždyť já sama ani nejsem ochotná odhalit svůj věk, natož něco takového, úplně to chápu.
Takhle ti ale můžu napsat maximálně hlavu vzhůru, ale vím, že tahle věta je tak otřepaná a tak ohraná, že prostě nepomáhá.
Pokud tě nemají rády takovou, jaká jsi, jsou hloupé. Jsou hloupé, protože očividně vůbec netuší, co ty jsi za skvělého člověka, a že jsi mi to nejednou dokázala. Přestože to bylo na blogu, já ty milé, hodné, skvělé, nezkažené slečny prostě poznám! Co je ale důležité, že nejlepší kamarádku máš a ta bude stát při tobě v těžkých chvílích. Ač víš, že to asi bude příští rok dost těžké, buď si jistá, že ta kamarádka bude stát při tobě. Možná se to nezdá jako moc - jeden člověk. Ale věř mi, budou situace, ve kterých budeš tak ráda, že ji máš. A že já o tom něco vím. Ale pamatuj jedno - nic netrvá věčně. A je to taky jednou přestane bavit. Jednou to vyšumí, Haničko. A všechno bude zase fajn. :)) Uvidíš!
Posledních pár dnů jsem strávila doma, nudila jsem se, byla jsem jenom na počítači, vlastně se mi ani nic moc nechtělo .. pak jsem napsala kamarádce, jestli by tu nechtěla přespat a zažila jsem nejlepší dva (s dnešním, který jsem trávila taky s ní) dny z celých prázdnin. Zdá se to neuvěřitelné, ale věci, co se nám staly ! Vždyť je tak malá pravděpodobnost, že si sedneš ven na salát a mojito, kolem půjdou dva pěkní Arménci, přisednou si a zeptají se, jestli mluvíš rusky a bum ho, zrovna jo! A zaplatí za tebe celou večeři. Jaká je pravděpodobnost, že se tohle stane? Haničko, jdi a bav se! Napiš někomu, koho jsi dlouho neviděla, s kým jsi dlouho nebyla, kdo ti chybí. A uvidíš, třeba budeš sama překvapená, co se stane. A třeba toho člověka rozesměješ a budeš mít lepší den. A třeba po cestě za  ním uděláš dobrý skutek. Nikdy nevíš, co se stane. Ale doma to nezjistíš. Tak jdi ven a něco podnkni, s kýmkoliv! :)) Užívej si prázdnin, dokud tu ta možnost je! JSI SKVĚLÁ, NA TO NEZAPOMEŇ!

8 Kath Kath | Email | Web | 15. august 2013 at 18:35 | React

Rozhodně to tady neopouštěj! Máš dobrý blog a kvalitní články! Každého blogera popadnou chvíle, kdy ho blog omrzí a nechtějí se mu psát nové články. A udělá tu blbost, že zruší blog. Taky jsem to už asi dvakrát udělala. Jenže mi to prostě vždycky chybí!! A musím si založit nový. Jestli tě začíná nudit, dej si od toho chvíli pauzu a pak se sem vrať ;) Uvidíš, že se ti po blogování začne brzy stýskat :)

9 Michaela. Michaela. | Web | 15. august 2013 at 20:12 | React

Up all night jsem dlouho nezůstala. Vždycky to dělám tak , že kolem 10 večer vypnu notebook a zapnu si facebook na mobilu. Tak moc si chci psát až z toho vždycky usnu. V noci se probudím kouknu se na mobil a zjistím , že mi psali tisíc lidí pak mi dojde , že jsem vlastně vytuhla. Tohlě uplně nenávidím. :D

Zlato , právě že na to kolik mu je hraje mega moc hry. Vždycky když si píšem tak odepisuje vždycky po hodinách protože zrovna paří hry žejo. To bych ho střelila za to. Mě vůbec nic nenapadá prostě. Nechci zase kupovat nic drahýho , protože na nějaký veledary jsme spolu fakt krátce. Takže vymyslím snad něco  no. A když ne , tak se bude muset spokojit s tím , že má mě. :D Budu ráda , když zkusíš ještě vymyslet. Cokoliv.

Hádáme se kvůli každé hlouposti. Hlavně i díky tomu , že ona začala hulit. Je na tom závislá a nechce si to připustit. Vždycky večer si jde zahulit a jde spát.  Vždycky když mi napíše že bez ni by mi bylo líp , přesně vím na co naráží. Častokrát mi vyčítá i Toma. A myslím , že mi to nepřeje. Tohle je na dlouhé vyprávění. Ale úspěch , už druhý den si píšeme skoro normálně. Smějeme se a ták. Doufám , že už žádná hádka nebude. -_-

Já jsem fakt blázen. Já si kupuju vždycky Bravo , Popcorn nebo něco takového jenom kvůli jejich plakátu. Jsem jak úchyl vždycky když to vidím v obchodě. Zrovna dneska jsme si koupila zase nový. Hohohoo. :D Já taky nemám svůj vlastní pokoj. A tenhle pokoj mám jen ráda , že tu mám jakoby svůj koutek. Teda jenom.. Postel (všude kolem plakáty 1D) noční stolek se třema fotkama a ták. To uplně miluju. Ale jinak se hrozně těším až se přestěhujem a já si konečně budu moct udělat pokoj podle svých snů a  bude jen můj. A jelikož moje mladší sestra je šílená do Disney hvězdiček a podobně takže nám tu také všude vysí Selena a Na Parket a různý blbosti. :D

This is Us. Ani mi nemluv. Jsem jak nadržená na to. Už jenom když vidím ty ukázky. OMG. Hrozně se těším. A doufám , že na mě zbyde v kině nějaká volná sedačka nebo ták jako. Jinak bych byla opravdu naštvaná. A reklama na óčku ? Ještě jsem jí neviděla. :O Tě miluju ještě víc než předtim hej , jak uplně o nich píšeš! :DDDDDDDDD

No s T. jsme se chytli kvůli tomu , že.. Byl zamnou všechno bylo v pohodě. A když jsem ho šla vyprovodit na nadráží tak se mě ptal co dělám o víkendu , říkala jsem jakože ještě nevím ale že asi nic. Tak on jestli přijedu že jeho kamarád slaví narozeniny a že bych tam i spala a podobně. No pak jsem mu nějak psala , že teda mám volno že bych přijet mohla. Nic jsem neslíbila , jenže pak mi nějak došlo , že je dost hloupý jezdit na oslavu někoho koho vůbec neznám a on nezná mě. Takže jsem řekla , že tam nebudu přes noc ale že zkusím přijet aspon odpoledne (to jsem ještě neviděla , že přijede ta moje nejlepší kamarádka). Den předtím jsem mu psala , že nepřijedu že ona přijede. Uplně se urazil a  pohádali jsme se. (Kolikrát on mi slíbil , že přijede a nedal mi ani vědět že nemůže a já celej den čekala jak trubka). No to nic. V ten den kdy jsem tam měla jet jsem byla s holkama a stou nejlepší kamarádkou. Celou dobu se mi ani neozval nic. Tak večer když už jsem pak zůstala s kamarádem tak jsem mu volala a ptala jsem se ho jestli je na mě naštvanej a on furt že ne. Přitom bylo slyšet že jo. Tak jsem odvolala všechny plány na další den a jela jsem za ním. Když jsem tam přijela hned do mě ryl a byl docela hustej. Brala jsem to jako srandu a vracela jsem mu to. Smáli jsme se tomu , pak to nějak vyšumělo a bylo všechno v pohodě.

A můj táta. Každý měsíc na mě posílá peníze. No a za červenec neposlal a odůvodnil to mamce tím , že je v hrozných sra'kách. Ale ted v sobotu odjeli na dovolenou. A on se mi prostě ani neozval nic. Je to složitý. Dneska jsem měla kvůli němu hroznej záchvat breku ani nechápu proč , z ničeho nic se mi uplně spustili slzy a nemohla jsem se pomalu ani nadechnout. :(

Piš mi o těch láskách , miláčkách , mucánkách. No hej. :D:D Pamatuješ si den kdy sis je tolik oblíbila ? :O

Lásko moje , přečetla jsem to celý , samozdřejmě. A přesně takový pocity mývám taky. Jenže pak si vzpomenu na ty skvělý lidi a ty úžasný pocity , když se vypíšeš. Takovej si určitě měla hned po tom co jsi dopsala tenhle dlouhý článek. Každopádně tady to opustit nesmíš , opustila by jsi i mě. :(

10 Molly Molly | Web | 15. august 2013 at 23:05 | React

No helé kočko,já mám nejradši Itálii,pak Anglii,Californii,Irsko a i Norsko a psala jsem zrovna o něm,protože mě dost inspiroval jejich styl života a Aurora s Ericou. :D

11 Smajlík Smajlík | Web | 16. august 2013 at 10:03 | React

To poznám. Niekedy ťa proste blog prestane baviť. Nechce sa ti písať články, nechce sa ti komentovať a čítať články iných, teda, aspoň u mňa sa to tak prejavuje a i keď mám niekedy hnusný pocit, že by som blog mala zrušiť, nikdy to nespravím. Jednoducho ho nechám chátrať a keď ma zase pochytí tá mánia, opäť ho oprášim od prachu a budem pokračovať v tom, v čom som skončila. Nikdy tu nemám dôvod rušiť ho, i keď ma niekedy prestane baviť.
A bola by som veľmi nerada, keby si svoj blog zrušila, pretože tvoje články sa mi čítajú veľmi dobre. Sú strašne dlhé, čo sa mne osobne páči a som za to vďačná. Existuje už len pár blogov, na ktorých sa nájdu skutočne dlhé články.
S tou školou to poznám. Niečo podobné zažívam aj ja. Sme taký kolektív, že sa v kuse hádame a tak podobne. Takže. Ale na 9 sa celkom teším :)

12 Smajlík Smajlík | Web | 16. august 2013 at 10:04 | React

P.S: Hej, je to aspoň niečo, i keď veľmi málo, ale tak môžem byť rada, že aspoň niečo mám, pretože niektorá nemajú ani to.

13 the lizz. the lizz. | Web | 16. august 2013 at 16:12 | React

Rozhodně nekonči, piš dál články, vypiš se ze svých pocitů, od toho tady je blog, aby ses vypsala a čtenáři, aby tě vyslechli.

Já taky neznám moc lidí co blogují, ale mě to moc nevadí. Vlastně naopak.

Taky mě mrzí, že ses neviděla s kamarády. Ale uvidíš, že ten školní rok bude přesný opak toho, čeho se bojíš. Bude úžasný :) Hlavě se neboj.

A hodně štěstí s bojováním s tou "nechutí" ! :D Však ono to přejde samo.

14 littlenarwhal littlenarwhal | Web | 16. august 2013 at 20:28 | React

Ahoj (: ja som len chcela že som späť na blogu x

15 Michaela. Michaela. | Web | 16. august 2013 at 23:36 | React

MILÁČKOVÁ MOJE , MUSÍM SE OMLOUVAT A TEĎ SE HROZNĚ STYDÍM. VČERA CELÝ DEN JSEM MYSLELA NA TO , JAK TI TO NAPÍŠU A KDYŽ UŽ JSEM TI PSALA UPLNĚ MI TO VYPADLO Z HLAVY.  JELIKOŽ MÁŠ TAK KRÁSNÝ JMÉNO (jako moje babičky , sestra i mamka) TAK TI DODATEČNĚ KE VČEREJŠÍMU SVÁTEČKU PŘEJU JEN TO NEJLEPŠÍ A NEJKRÁSNĚJŠÍ. ♥

A omlouvám se. :(

16 Vaness . Vaness . | Web | 17. august 2013 at 10:28 | React

Poslední dobou taky dost kašlu na blog . Ale to je hlavně z toho důvodu , že nemám notebook a připojení k netu a hlavně neni čas .

Taky začnu novej školní rok s nenávistí . Nenávidim všechny . Všichni mě serou .
Teda skoro všichni ..

17 Cleopatra Cleopatra | Web | 17. august 2013 at 16:47 | React

Možná se budeš divit, ale tohle byl jeden z tvých nejlepších článků, protože takové články já mám prostě nejraději. Psát, co tě napadne, protože jedině psaním ze sebe dostaneš veškeré obavy.
Věř mi, chápu tvůj strach z nadcházejícího roku. A věř mi, že byť jsem na tom podobně, tak možná i hůř. Ale všechno se přežene a i kdyby prvních pár měsíců bylo k nesnesení, ty nadcházející se to zlepší. Protože si prostě zvyknete. Už to tak chodí.

18 Ter. Ter. | Web | 31. august 2013 at 22:43 | React

Má cenu psát, že to občas popadne každého, kdo bloguje? :) Ne, nemá, ozvalo se to tady už tolikrát a já jsem naštvaná, že jsem nemohla být mezi prvníma komentujícíma, abych si teď nepřipadala tak trapně a bez nápadů. :D Věřím, že tebe ta chuť zase chytí a já zase přestanu stíhat všechny ty články číst (asi jako teď, ale já je musím dohnat, prostě jo!). Abych ale byla upřímná, třeba zrovna tenhle článek se mě samotné hrozně líbil. Třeba tě právě tenhle typ článků za chvilku dostane z toho bloku, u kterého jsi byla. :)
Třeba následující rok nebude tak hrozný. Třeba všechno bude v pořádku. Jestli jste opravdu taková parta, jak tady píšeš, mohlo by vás pohromadě zůstat víc, než jen dvě. :) Každopádně přeju hodně štěstí v nadcházejícím školním roce, jak v tomhle tak v jiných ohledech. :3 Určitě to zvládneš a tvoje židle zůstane nedotčená. :)
Aww, This Is Us. :3 Šíleně bych do toho kina chtěla, opravdu moc. Jenomže je to teď u nás doma tak složitý. Nebo, ono to vlastně na první pohled vůbec složité není, ale když to přezkoumáš.. Dejme tomu, že jsme na tom teď tak špatně, že uvolnit 180 korun na lístek prostě nepřichází v úvahu. -.- Držím palce, aby jsi lístky sehnala! :3

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement