September 2013

Potřebuju pauzu...

20. september 2013 at 20:58 | Hani. |  Deníček.

.. VRÁTÍM SE. ALE POTŘEBUJU NABRAT VŠECHNO, CO JSEM ZTRATILA. CHUŤ PSÁT, CHUŤ PSÁT VÁM KOMENTÁŘE A ČÍST SI VAŠE ČLÁNKY. BUDE MI TO CHYBĚT A NA TO JÁ ČEKÁM - NA NOVÝ ELÁN, KTERÝ BUDE POHÁNĚT TENHLE BLOG.

Kdybyste mi řekli, že tohle budu psát, nevěřila bych vám. Přitom právě teď mám pocit, že to je to, co nejvíce potřebuju.
Od soboty do čtvrtka. Bude to těžké. Budu mít nejspíše hodně volného času a proto neříkám, že nebudu psát. Třeba budu. Ale o čem bych měla psát?
Nechci sem nic prozrazovat, mám pocit, že internet tohle vědět nemusí.

Zkrátka.. asi si dám pauzu. Nevím. Hrozně mne mrzí, že už nemám tu chuť napat vám všechno, co jsem určitý den zažila, moje myšlenky, moje pocity. Štve mne to, ale vím, že blogování a psaní mne baví a vrátím se k tomu. A tady na tomhle blogu, jsem byla nejšťastnější, byla sama sebou. Vlastně jsem i našla malý střípek mé osobnosti, jestli se to tak dá říct. Třeba budu za půl roku někdo jiný.

Nevracím komentáře, netěším se na to, až si s vámi popovídám, až si budu číst vaše články. Věděla jsem, že to přijde, ale nečekala jsem, že to bude trvat takhle dlouho. A teď mám i pocit, že to nejenom sobecky potřebuju, ale navíc mi oi nic jiného nezbyde.
Budu mít sice přístup na počítač, ale ten je zavirovaný a poslední, co potřebuju zavirovaný je blog. Jojo, jsem paranoidní, ale pro klid mé duše sem chodit zřejmě nebudu. Těhle pět dní.
Nemám čas přednastavovat články. Teď ale vážně - nemám ho. Máme tři odpoledky, škola je mnohem náročnější a i když mám ráda některé své nové spolužáky, mé dřívější kamarády z loňského béčka, je to ohromný skok. Mnohem více srandy, ale i při hodinách a tak se nemůžete pořádně soustředit. Navíc já, když začnu s někým blbnout, nedokážu se ovládat a tak se často nechovám zrovna nejlépe - znuděná, unavená a rozjetá. Neboli "nejlepší" kombinace na odpoledku, kde máme chemii a dějepis.

Třeba najdu čas. Třeba se budu užírat. Nebudu se loučit, to ne. Já se vrátím, vím, že se vrátím. Bojím se, že budu chtít začít od znova, ale tady jsem našla vás - všechny, co jsme vydrželi a čtete tenhle článek, i když na blog kašlu. Vás pár.

Vím, že brzy si zvyknu na nový režim a začnu znovu. A chci začít tady. Asi přijdu o všechno, co jsme vybudovala a i ty lidi, co my sem chodili. To mne mrzí. Ale nezapomenu na vás. Na vaše komentáře u článků, kdy mi nebylo nejlépe, kdy jste sdíleli mou radost.

A to nemluvím o mailech. Klárko, L., Vaness, Nell, Terko a všichni další - promiňte, že jsem tak hrozně nezodpovědná. Chci to vrátit do pořádku, ale teď prostě.. nemám elán.
To by asi stačilo. Mohla bych psát pořád dokola o tom samém. Tenhle školní rok bude úžasný i příšerný. Moji kamarádi z béčka, vlastně jsem nevěděla, že by to mohlo být takovéhle, že bych si mohla užívat náš humor s jedním klukem z béčka. Netušila jsem, že si pro mne najde čas, když tam bude s našima klukama. A vážím si toho, jak se ke mě chovají i ostatní. Na druhou stranu, vlastně se holky baví spolu, ale když vidím, jak jednají s mými kamarády, toužím já vlastně po jejich "přátelství"?
Je toho tolik. Nevím, proč se mi po tom psaní (ne)stýská. Možná je to kvůli těm komentářům, ale já je chci vracet, ale nemám na to chuť.

Jsem na sebe naštvaná.

Není to na dlouho, jen na pár dní. Ale chci vyhnat ty myšlenky jako "včera jsi nic nenapsala, napiš dneska, musíš, jestli chceš aby to někdo četl"...

Tohle se tedy hodně prodloužilo. nebudu si to po sobě číst, jinak to smažu.

Na chvíli chci zapomenout, že mám povinnost, chci si vzpomenout, že mám chuť psát. Chci nabrat tu sílu. Třeba budu psát, možná ne. Nevím, ale chci psát, protože chci psát a né proto, že jinak přijdu o čtenáře. Doufám, že tu na mne někdo počká. Nezapomenu na vás a na všechny, kteří pro mne tolik znamenáte, si vzpomenu až se zase vrátím a vrátím vám všechny vaše komentáře od posledních článků.

Po tu dobu, co tu nebudu, užívejte si života, jste mladí, všichni jste úžasné osoby a nemá cenu se trápit. Mějte se co nejlépe. Doufám, že na mne nezapomete, protože já na vás ne.
Teď mne napadá, bude si tohle vůbec někdo číst? Píšu to vůbec pro někoho, nebo jenom sama pro sebe? Bude tu na mne někdo čekat?

Děkuju vám za to, jestli jste to přečetli a za všechny komentáře, na které jste nedostali odpověď.

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png

Shrnutí mých posledních, dost hektických, dní.

18. september 2013 at 20:01 | Hani. |  Deníček.

ŠKOLA, SPÁNEK, TWITTER BLOG, TUMBLR, WEHEARTIT, YOUTUBE, ŠKOLA, SPÁNEK...

Jsem na sebe tak hrozně naštvaná.
Nevím, co zase vymýšlím za hlouposti. Nechápu to prostě, jak jsem mohla blog nechat takhle... baví mne to, ale začátek roku je dost náročený, však víte, ale já se nezabývám blogem, ani ničím jiným, já když přijedu domu jdu sice na počítač, nebo dělat úkoly, ale blog nestihnu a pak to dopadá takhle.
Jako se všema předešlýma blogama.

Pravidla používání.

16. september 2013 at 19:40 | Hani. |  Všechny mé myšlenky na jednom místě.

"* MUSÍTE SOUHLASIT S PODMÍNKAMI POUŽÍVÁNÍ."

Přemýšlela jsem, jak tento článek nazvat.

Myslím, že většina z vás, co tohle čtete, vlastníte blog. Chtěla bych se vás zeptat na jednu jednoduchou otázku - četli jsme podmínky používání?
Já ne. Já je nečetla ni u prvního, ani u druhého, vlastně u žádného z předchozích blogů, až u tohoto. A to jsem to jenom přelétla, protože čtení něčeho, čemu nerozumím a co je dle mého názoru hrozně hrkolomné moc záživné není.
Správně bych si blog vůbec nakládat neměla. Přibližně vím, co se v té "smlouvě" nachází, ale kdybyste se mne zeptali přesně, nepovím vám to.

Když jsem se chtěla stát překladatelem na twitteru, abych si to zkusila, nepočítala jsem s vcelku dlouhým, anglicky napsaným textem. Po pár řádcích jsem zjistila, že to nepřelouskám a tak jsem se uchýlila k nespolehlivému řešení - google transtate. Přečetla jsem si něco jako "smluvní strany" a pár dalších věcí. Takže jsem to radši rychle zavřela, protože se mi nechtělo odškrtávat něco, o čem nevím vlastně nic. Pak mi došlo, že jsem to udělala s blogem, mailem, youtube účtem, twitterem, facebookem, tumblrem, askem a vším ostatním.

Asi tam není nic moc zvláštního, ale co kdyby ano? Odškrtli jsme něco, o čem nic nevíme. Nelíbí se mi, že jsem to udělala, ale kdo to vlastně čte? Každopádně na blogu jsem si to přečetla, na ask.fm taky a to další dohoním. Ne, že by tam bylo něco zajímavého, ale udělala jsem to pro klid svědomí.

Internet

Četli jste někdy pravidla používání? :)

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png

This is them.

14. september 2013 at 12:46 | Hani. |  Deníček.

1D3D MOVIE!!

Přemýšlím, kde začít.
Je toho tolik, tolik věcí, které chci říct. Plná zážitků, nadšená. Takže tehle článek bude možná trošku zbrklý, ale já to prodtě potřebuju zrekapitulovat a všechno sdělit světu..

Tenhle článek vlastně není o ničem.

12. september 2013 at 21:12 | Hani. |  Deníček.

...

Zdravím. :)
Na začátek bych všem moc chtěla poděkovat za komentáře a návštěvy, ta čísla mne moc překvapila a moc to pro mne znamená, takže moc děkuju všem. Jste úžasní! :))

sick-ness.

10. september 2013 at 20:00 | Hani. |  Deníček.

JAK ŘÍKÁ NADPIS.

Ahoj.
Včera jsem nic nepřidala a za to se omlouvám. Nějak mne ale přepadla chřipka a tak je pro mne koukání do monitoru dost nepříjemné, protože se mi rýma většinou projevuje tím, že mi slzí oči. Každopádně, jestli teď budu pár dní doma, budu se snažit něco napsat alespoňm přes tablet, protože to tady nechci nechat bez článků. I mě by se po psaní stýskalo, jenom abyste věděli, proč jsem včera nic nenapsala a proč se to v příští dnech může stát znovu.
Polovina naší velké třídy je také nemocná, spousta lidí chybí a když přičtu to naše hromadné pití z jedné matonky tak je mi jasné, kde jsem k rýmě přišla. Nebudu ale dělat z komára velblouda...
Prostě jsem to sem chtěla napsat.

Dnes jsme měli první hodinu informatiky, která zřejmě nebude tak volná a jako minulý rok. Učivo by mělo zahrnovat i tvorbu www stránek a když jsem zaslechla něco o blogu... jestli budeme dělat s blogem, tak se na to dosti těším, protože blog celkově - to je něco pro mne. :)

Takže asi budu končit... tenhle článek vám moc informací nedal, že. :) Přeji vám pevné zdraví, protože při tak náhlé změně počasí se těm chřipkám nemůžeme divit.

Tumblr

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png

Protentokrát nemám žádný název...

8. september 2013 at 12:44 | Hani. |  Deníček.

RED.

Nevím, zda se radovat, nebo smutnit. Včera kolem půlnoci jsem konečně dočetla tu netlustší knihu, jakou jsem kdy četla. Nejradši bych byla, kdyby příběh pořád pokračoval.
Jediné plus, které na tom vidím je více volného času. Protože jsem takřka všechno podřizovala Hostiteli, nevěnovala jsem se ani pořádně blogu, mailům a všemu, co bych měla dělat, nebo co dělat musím. Samozřejmě moe aktivita je snížená i vlivem školy, ale tuším, že Hostitel a twitter za to mohli nejvíce.
Předtím než tadu začnu povídat o mém životě, velice záživné, že? tak bych chtěla probrat jeden z mých nápadů. Vím, originalita v tomto ohledu klesla skoro k nule, ale co takhle články psané v angličtině? Musím se přiznat, že o tom uvažuju už hrozně dlouho, ale ráda bych slyšela, nebo spíše ráda bych si přečetla váš názor. Nechce se mi kvůli tomu zakládat nový blog, vím, jak to dopadá - dva blogy neutáhnu a vždy jeden upadne do zapomnění a to se mi zrovna tady riskovat vážně nechce.
Takže budu ráda za každý názor a připomínku, kterou byste mi případně napsali do komentáře. :)

Když poslouchám hudbu.

7. september 2013 at 21:32 | Hani. |  Všechny mé myšlenky na jednom místě.

CO SE MNOU HUDBA DĚLÁ.

Už jsme toho o hudbě napsala tolik, já vím. Ale je to věc, která mi každý den dává ten zvláštní pocit... navíc, tohle je autorský blog a nějak mám potřebu napsat, co mi vlastně hudba dává a proč je Forever Young mojí nejoblíbenější písničkou.
Rozhodla jsme se, že prostě půjdu s kůží na trh a udělám to, co nerada dělám - ohlédnu se poslední roky a přehodnotím svůj hudební apetit i samu sebe. Ohlédnu se, jaká jsem byla.

Nevyhýbám se prakticky žádnému žárnru. Mám vždy období, kdy poslouchám něco, což se třeba za dva měsíce změní. Pořád ale zůstávám u takové té.. jak to nazvat? Hudba podobná tvorbě Eda Sheerana. K té se stejně vždycky vrátím, ale když se ohlédnu, vystřídala jsme snad všechno a v mém mobilu, nebo playlistu snad nechybí žádný druh muziky.

Začněme tou dobou, za kterou se vážně nemám ráda, kdy jsem poslouchala.. něco jako rock, spíše punk. Milovala jsem Paramore a pořád mám jejich písničky ráda a hrozně ráda si je pouštím. V té době jsem pořád naslouchala jedné písničce, kde se sice nezpívá, ale ječí, ale hrozně se mi líbí ta muzika. To ječení mne sice deprimuje, ale ta hudba se mi líbí, hlavně ty bubny. {http://youtu.be/rLQBebfEXpc}. Paramore mám pořád ráda, pořád je poslcouchám, ale tamtu písničku jsem neslyšela už dlouho.

Líbí se mi, co se mnou hudba dělá. Jak mne dokáže přenést někam jinam, jak mi dokáže zlepšit den, pomoci ve špatných chvílích, jak mne dokáže izolovat od světa.
Když je mi smutno, pustím si písničku, která má text často přesně vystihující moji situaci. Když je mi veselo, pustím si něco, co mne dokáže roztančit.
Vzpomínám si, jak jsem si minulé prázdniny pouštěla písničky na youtube a narazila na Forever Young on 1D. Pustila jsme si ten známý song, samozřejmě, že jsem ho znala z rádií, ale nikdy jsem neměla možnost zaposlouchat se do toho textu. Teď jsem rozuměla těm slovům, co zpívali a rozplakalo mne to...

Let's dance in style,
Let's dance for a while,
Heaven can wait
we're only watching the skies,
Hoping for the best
but expecting the worst,
Are you gonna drop the bomb or not?

Let us die young or let us live forever,
We don't have the power
but we never say never,
Sitting in a sandpit,
Life is a short trip,
The music's for the sad man.

Some are like water,
some are like the heat,
Some are like the melody, some are the beat.
Sooner or later they all will be gone,
Why don't they stay young?

It's hard to get old without a cause,
I don't want to perish like a fading horse,
Youth is like diamonds in the sun,
And diamonds are forever.

So many adventures couldn't happen today,
So many songs we forgot to play,
So many dreams are swinging out of the blue,
We let 'em come true.

"Hoping for the best, but expecting the worst".. to mne donutilo pustit si celou skladbu znovu, naslouchat těm důvěrné známým hlasům, myslím že i to byl ten důvod, proč jsem si je tolik oblíbila. Ten text je plný všech myšlenek, nad kterými přemýšlím, je to krutá pravda, která mne bolí. Čas nejde zastavit.. "Sooner or later they all will be gone"... ten text mne zasáhl. Je zvláštní, že až teď, ale nikdy jsme neměla potřebu si ji pouštět doma, nebo ji naslouchat z rádií v obchodech. Tahle píseň je plná pravdivých slov. A právě to, že jsou pravdivá mne nutí k pláči.

Pak jsou tu písničky, které mne zase přemýšlet nenechají.

Beca George.
http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png

Dárky.

5. september 2013 at 21:34 | Hani. |  Témata, které jste mi navrhli.

KDYŽ ČLOVĚK NIC NEČEKÁ JE ZE VŠEHO DÁREK.



Jako když mamka dostala ručně pletené ponožky od jedné starší paní z práce, protože jí pomohla s počítačem. Také z nich měla radost.


Tumblr

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png

Onen luxus.

4. september 2013 at 21:24 | Hani. |  Všechny mé myšlenky na jednom místě.

TELEVIZE.

Když mi táta řekl, že budeme měnit televizi přišlo mi, že to nedopadne dobře. Že týden bez televize zvládnu, ale nevěděla jsem, jak dlouho by to mohlo trvat... Pak když jsem se dozvěděla že budeme chvilku bez televize, čekala jsem déle naž dva dny. Když nám to tedy včera nastavili přišlo mi to jako fofr.
Během těch dvou dnů jsem si uvědomila jednu skutečnost. Televize... mi vlastně vůbec nechyběla. Nechyběly mi reklamy, které vás vší silou nutí protáčet panenky, nechyběly mi seriály, které dle mého názoru postrádají jakýkoli příběh. Nechyběly mi hádky o ovladač s bráchou. Nechyběly mi ani ty hlasité reklamy.
Uvědomila jsem si, že bych bez ní možná mohla být i déle. Neříkám, že by mi nechyběla, ale zvládla bych to.
Přijde mi, že televize patří k denním věcem, které používá každý, ale pořád je to spíš jakýsi luxus.

Jako když si mamka teď půjčuje tablet kvůli mé čtečtě eknih. Žiju i bez něj. Když se mne včera na to ptala, odpověděla jsem jí ve stejném duchu, ve kterém je tento článek. Když budeme televizi mít, jakože na 90% ano, budeme ji používat, ale kolik lidí se na ni doopravdy kouká, když ji má puštěnou? Přiznávám že i já si ji často pouštím jen, aby doma nebylo ticho, když jsem sama.

Abych to shrnula.. televize asi bude běžet ještě hodně dlouho. Možná bychoms e ale měli všichni zamyslet, jak moc se na ni koukáme a jak často ji máme puštěnou. Zastávám názor, že bych bez televize vcelku dlouho vydržela. S internetem by to ale bylo horší. Každopádně, stejně si ji všichni ubdeme pouštět dál. Ale zamyslet se není špatné, nemyslíte? :)

TV shows :D | via Facebook

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png