1. září.

2. september 2013 at 21:18 | Hani. |  Střípky z mého života.

JE TO VLASTNĚ ZAČÁTEK KONCE. ZAČÁTEK POSLEDNÍHO ROKU ZÁKLADNÍ ŠKOLY.

Vcházím do tě velké budovy. Ne, tentokrát jsem se nekoukla do toho velkého okna před dveřmi, jak vypadám. Ale podívala jsem se, stejně jako pokaždé do těch skleněných dvěří, procházím do šaten. Všechny skříňky otevřené, nikde nikdo. Nacházím svojí skříňku, kterou byste určitě poznali. je na ni velkými písmeny napsáno jedno hezké, nesprosté slovíčko. Mám ho tam už asi rok, ale nikdy jsem nedošla za školníkem mu to povědět. Super, zrcádko a všechny moje obrázky nalepené lepenkou zůstaly na svém místě. Vybavuju si, jakou jsem měla radost, když jsme si s kamarádkou vyměnily skříňky, abychom je měly vedle sebe. A pak tam napsaly naše přezdívky. Dnes mi ta dívka připadá trošku cizí.
Moje (zatím) čistě bílé crocsky dolu do příhrádky. Vždycky si na ně kreslím a tak mám jedinečný design.
Potkávám pár loňských deváťáků, ty kluky znám, vždycky stáli před naší třídou a často náš škádlili. A ano, to je ten co jsem ho vyválela ve sněhu. První pozdrav, nesnáším zdravení učitelů, když neodpoví, ale dobře.
Vycházím schody a vidím ty malé slečinky z loňských šestek. Nutí mne to k smíchu, jejich pyšný výraz, stojí před třídou a vážně na to jsou pyšné. Procházím kolem nich, noví šesťáci, osmáci (osmáci?!) a my. Vidím učitelku co se směje z kabinetu. Je to tady.
Nebudu se zastavovat. Zrychluji krok a vcházím do třídy. Na mém místě nikdo nesedí. Před námi kluci z béčka, které mám ráda. Za námi samozřejmě moje spolužačka s bečačkou, za nimi můj kamarád, po kterém se mi tolik stýskalo, sedí s jednou béčandou. Všechno jinak. Více lavic, více lidí. Neslyšíte vlastního slova. Není to tak zlé, jak jsem čekala, kromě toho hluku. Moje židle na svém místě, uff. Rozhlížím se, můj kamarád sedí na druhé straně. Bude se mi po jeho napovídání stýskat.
Prohodím pár slov se všemi, tedy, v naší nové řadě. Snažím se působit jako normálně. Poslouchám se, nejsem to já, působím povrchně.
Opravdu se neslyším. Mluvím, ale jako bych měla sluchátka v uších, jsem tlumená. Achjo. I když zůstali ti normálnější. Nevím, jak to přefolmulovat. Takže, tenhle rok bude rachot.
Zvoní. Přijde mi, jako by to trvalo věčnost, než se tak skutečně stane. Na chodbě vidím naši třídní a s ní naši češtinářku a angličtinářku. Ano, je náročná, ale i po ní se mi stýskalo. Stýskalo se mi po hodinách angličtiny anglický jazyk v učebně anglického jazyka. Ano, jediný předmět, který prostě miluju.
Vchází s úsměvem. "Jak dlouho jí ten smích vydrží?" šeptám kamarádce. Má slova mi oplácí úsměvem a reagovali i kluci před námi. Budou vpohodě. Všichni vstaneme a já už vidím, jak mě budou přesazovat, ach ne. Přes jednoho béčáka nevidím. Nedošlo mi, že je tak vysoký... a vím, že se neschovám. Určitě při jedné hodině uslyším, že nejsem vidět.

Space Bound | via Tumblr

Paní učitelka začíná mluvit. Během deseti minut se už začaly ozívat... poznámky. během hodiny jich bylo celkem dost. Neříkám, že jsem nic neřekla. proto zítra musím vyzvednou klíče. Nejvtipnější je, že já přijíždím vždy nepozději. No nic, zkusím to domluvit s kamarádkou. Nechci, aby na mě čekali.
Ach ano. K životu se probouzí všichni. Každý si něco sám pro sebe pošeptal. Nebo si myslel, že pro sebe a slyšeli to všichni.Utvrdilo mne to v názoru, že tebhle rok bude těžký a náročný. Ale ne tak pro nás, jako pro učitele. I když, pro nás taky, za poznámky bdou testy navíc. Už to vidím.
Když hodina končí, jdeme tak spořádaně, jak bych to nečekala. Zdravíme se navzájem, povídám si s klukama, se kterými jsme ještě nepromluvila. A ano, trošku jsem šťouchla jednoho mého spolužáka. Taky se mi po něm stýskalo, po něm i po tom jeho šílení, když ho pořád provokuji.
Vycházím ven. Vítr docela fouká a mne je přes pouhou košili vcelku zima. Vidím mého brášku s jeho pokrčeným nosem. Objímám se s kamarádkou. Dneska už po druhé. Taky se mi po ní stýskalo.
Ještě musím dodat jednu novinku, nad kterou kroutím hlavou. Jedna z tříd na druhém stupni se uvolnila. Tam budou chodit středoškoláci, všichni se tam budou střídat. Ty dva ročníky. Vedle nás. Ano, oni ji dají vedle nás. Minulý rok jsme blbli s deváťákáma a teď to bude znova, ve větším měřítku, protože si budou myslet jací jsou machři, protože jsou na střední. Nedokážu to říct jinak, vážně to jejich případě nejde. Vyučující nám říká, ať je nepouštíme do tříd, ať neděláme blbosti. Myslím, že ani zdvojený dozor, o kterém nám povídala nepomůže. To znamená, že budu potkávat staré tváře, které šli na ty obory. Steré tváře z edvátých tříd, které tak dobře znám.


Čekala jsem, že se budu cítit... nově. Přitom až teď mi přijde, že jsem se vrátila do starých kolejí. Zvyknu si na ten hluk a pevně doufám, že i mé spolužáky začnu mít ráda. My z 9. třídy. To je tak zvláštní... :)

If I Pour My Heart out, Are you Here To Listen..?

Změna je život. Život jsou překážky. Tak jdu na to.

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 malaika-hatia malaika-hatia | Web | 3. september 2013 at 8:22 | React

To byl pohodový první den. :) A vypadá to na dobrý rok. :)

2 Nell Nell | Web | 3. september 2013 at 15:42 | React

Ah, to na začátku, že je to začátek konce, to zní strašně smutně. Jako... já nevím, jako z nějaké knížky, kde se někdo obětuje pro ostatní. Možná je to hloupost, ale přišlo mi to tak.

Možná to tak jenom cítím, ale nebyla to taková hrůza, jak ses bála. Asi si na sebe všichni zvyknete. A budete v pohodě. Už ten první den vypadal docela dobře. Ano, bude tam hluk, ale co chceš čekat, když vás tam je dvojnásobek? Fakt, v pohodě to zvládnete. Třeba dokonce i líp, než to bylo doposud.

Držím palce. :)

3 Maruška Maruška | Email | Web | 3. september 2013 at 16:18 | React

Ten článek zní tak hrozně zkoroušeně, jako bys šla na nějakou popravu. No ták, hlavu vzhůru, nebude to tak hrozné:) Fakt to znělo hodně smutně... Sákra, trochu veselí, ne?
Nás měli spojovat s novými prváky. Jako parta jsme se rozhodli, že nové lidi budeme šikanovat. (Vtip.) Učitelka skoro omdlela, když to slyšela.  :D Prostě jsme parta a věřím, že tak to bude i u vás:)
Tak hodně štěstí:) ;)

4 Livusik Livusik | Web | 3. september 2013 at 17:32 | React

Teraz je nás v triede myslím, že 25 a pred tým nás bolo asi 13. Postupom času si uvedomujem, že chcem aby to bolo tak ako pred tým aby nás bolo v triede tak málo a aby sme sa sa ráno rozprávali, tak ako vždy. Chýba mi to, pretože teraz to už nie je možné :/. Dokonca už nemám ani svoj obľúbený kút vzadu triedy, kde sme sa vždy celá trieda (s pár výnimkami) cez prestávku presunuli a robili blbosti.
Dokonca nám zmenili aj našu učiteľku angličtiny a to je ďalšia vec, ktorá ma strašne mrzí! Mali sme ju len jeden rok, ale strašne som si ju obľúbila!
Aj u mňa je Anglický jazyk obľúbený predmet, milujem angličtinu! :3
Včera nám učiteľka stále hovorila "Život je zmena", aby sme sa cez to nejak preniesli cez tie všetky zmeny, ale mne to nepomáha...

5 Michelle - strawww.blog.cz Michelle - strawww.blog.cz | Web | 3. september 2013 at 19:56 | React

Ja idem tento rok do osmičky a takisto som sa bála toho prvého pocitu, keď vojdem do triedy. Ale bolo to v pohode. Nikto nový, stále tie priblblé tváre mojich škodoradostných spolužiakov, úsmev kamarátky, takisto samý hluk z rozprávania zážitkov z leta. Kopu spolužiakov/spolužiačok moc nemusím, no predsa sme to my, ktorí sú spolu uź 7 rokov, my ktorí sme vždy tá najhoršia no zároveň najlepšia trieda. Tento rok bude ťažký, no ja sa nevzdám... :)

6 Terri** Terri** | Web | 3. september 2013 at 20:43 | React

Ten článek je opravdu dokonalý, ano vím, že jsi to již slyšela opravdu mnohokrát, ale nemohla jsem si to prostě odpustit. MYslím, že jsem očekávala to jisté co ty. Něco NOVÉHO. Přitom mi vše připadá stejné jako minule, jen se cítím.. Tak nějak uklidněně a spokojeně. Možná proto, že vím kde je mé místo a mohu konečně zase dělat věci které se od lidé mého věku očekává. Sedět ve škole a "šrotit se".

Chci se ti omluvit, za mou neaktivitu, nečeta jsem tvé články a vážně mně to mrzí. Poslední týden prázdnin jsem totiž odjela do Londýna. :)
Na blogu již brzy budou přibývat články tak jak je zvykem. A také začínáme opět obíhat. DOufám, že se mnou ještě počítáš. S pozdravem, Terri :)*

7 Vaness . Vaness . | Web | 4. september 2013 at 15:57 | React

Je neuvěřitelný , jak to všechno dokážeš vypsat do posledního detailu .
Všeho si tak všímáš . .♥

Hodně štěstí do novýho roku ;)

8 L. L. | Web | 4. september 2013 at 16:00 | React

Awww tak to je dobře ne? Že budou vedle, když si pamatuji jak jsi byla nešťastná že tam nebudou. :( Že by se konečně usmálo štěstí? :))
Mně se líbí, jak vždycky bereš věci, ty se zdáš jako takový kliďas, kliďas se spoustou myšlenek. :3
Určitě tenhle rok bude super, vážně!
A díky tobě jsem si vzpomněla, že potřebuju nové bačkůrky. :D :D
Jooo a vy máte skříňky? :O Hezkyyyy, já bych se cítila jak v americkém filmu. :D Hezky bych si jí vyzdobila a tak. :3 Já to nikdy nezažila. :))
Zkrátka, tenhle rok si koukej užít, je poslední, ale což, však spolu v kontaktu budete i paaak určitě. :P A třeba bude s novou třídou více zábavy a více zážitků a zjistíš, že to nakonec není tak špatné. :P

9 placeforchanni.blog.cz|Channii placeforchanni.blog.cz|Channii | Web | 4. september 2013 at 17:42 | React

ja mám každý rok skrinku inú , teraz máme dokonca spoločné po dvoch ..

10 renny. renny. | Web | 4. september 2013 at 19:34 | React

Je to naprosto skvělej článek,jaks it o všechno vypsala do detailů a tak,jak celý ten začátek probíhal:).smekám.Taky jsme teď deváťáci..je to zvláštní.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement