December 2013

šťastný nový rok! :)

31. december 2013 at 18:54 | Hani.

new year, 2014.

ráda bych vám všem popřála šťasný a úspěšný rok 2014. doufám, že se vám všem splní všechno, co si přejete. :)

jaký je rozdíl v tom, když se vám někdo směje a když se vám někdo posmívá?

28. december 2013 at 21:06 | Hani. |  Všechny mé myšlenky na jednom místě.

každý má nějaké tajemství.

nevím, kdy to bylo naposledy.
pamatuji si, jako by to bylo včera. dřív jsem nebyla taková, jaká jsem teď. říkám tenkrát a nemyslím před rokem, ani před dvěma.

před nedávnem jsem si psala s jednou holkou, se kterou jsme v páté třídě chodila na nauku. nevěděla, kdo jsem a tak jsem se jí chtěla připomenout tím, že jsem s ní chodila právě na tu nauku. napsala mi, jestli jsem já ta divná a tichá, co se s nikým nebavila.
když mi pak moji kamarádi řekli, že se nikomu nesvěřuju, došlo mi, že všechno tohle je kvůkli všemu, co se dělo a od té doby mi to leží v hlavě.

Veselé Vánoce!

24. december 2013 at 11:11 | Hani. |  Deníček.

merry xmas.

přeju vám všem šťastné, veselé a klidné vánoce. doufám, že všichni prožijete krásné chvíle se svými blízkými a dostanete pod stromeček všechno, po čem toužíte. :))

Coffee, Tea & Sympathy

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png

nene, pro tenhle článek nadpis vážně neexistuje.

21. december 2013 at 22:26 | Hani. |  Deníček.

NULL.

už ani nevím, už to ani nepočítám. nebudu si vymýšlet výmluvy, proč jsem nepsala. nebudu lhát, prostě se mi nechtělo. poslední mi dochází, že to, co v sobě mám potřebuju dostat a že už nedokážu to, co dřív. když mi před pár dny kamarád řekl, že všechno, co v sobě dusím a všechno, co se bojím komukoli říct se jednou dostane ven a že to bude bolet ještě víc, donutilo mne se zamyslet, ale stejně nepřimělo se někomu vypovídat. přijdu si otravná s mými malichernými problémy, když ostatní tíží skutečné problémy.
a tak jsem znovu sáhla po notebooku, na který mám zakázaný přístup, ale ať už si tohle někdo přečte, nebo ne.. jsoupřece vánoce a tak bych se znovu měla začít snažit něco psát, zvlášť když mi chybí blogeři, komentování článků a i vlastně samotné psaní. jako vždy můj výkec schovám pod perex, protože si přijdu, stejně jako v realitě - otravná se svými problémy. ale já už vlastně i zapomněla, že tohle je můj blog a že tenhle prostor, do kterýho můžu psát můžu napsat cokoli. tak jdu na to.