nene, pro tenhle článek nadpis vážně neexistuje.

21. december 2013 at 22:26 | Hani. |  Deníček.

NULL.

už ani nevím, už to ani nepočítám. nebudu si vymýšlet výmluvy, proč jsem nepsala. nebudu lhát, prostě se mi nechtělo. poslední mi dochází, že to, co v sobě mám potřebuju dostat a že už nedokážu to, co dřív. když mi před pár dny kamarád řekl, že všechno, co v sobě dusím a všechno, co se bojím komukoli říct se jednou dostane ven a že to bude bolet ještě víc, donutilo mne se zamyslet, ale stejně nepřimělo se někomu vypovídat. přijdu si otravná s mými malichernými problémy, když ostatní tíží skutečné problémy.
a tak jsem znovu sáhla po notebooku, na který mám zakázaný přístup, ale ať už si tohle někdo přečte, nebo ne.. jsoupřece vánoce a tak bych se znovu měla začít snažit něco psát, zvlášť když mi chybí blogeři, komentování článků a i vlastně samotné psaní. jako vždy můj výkec schovám pod perex, protože si přijdu, stejně jako v realitě - otravná se svými problémy. ale já už vlastně i zapomněla, že tohle je můj blog a že tenhle prostor, do kterýho můžu psát můžu napsat cokoli. tak jdu na to.



když jsem byla na posledním projektu, rozbrečela jsem se. je to měsíc a pár dní zpátky. kamarádi mě nutili, abych se jim svěřila se vším, co mě trápí. a víte co mne trápilo? to, že jsme pár minut před tím seděla opřená na polštáři před dvěma pokoji. my, holky a kluci jsme měli pokoje vedle sebe. já si sedla mezi dveře obou z nich. v jednom si povídali, v druhém se koukali na film. já nepatřila ani do jedné. já chtěla blbnout, žít si poslední workshop. na skutečnost, že jsem nakonec vyběhla bosa o půlnoci před vilu, kde jsme bydleli a samozřejmě si zabouchla, jsem pyšná. mám vzpomínky. ale já potřebovala udělat něco takového. chvíli před tím jsem prostě zalezla nahoru na palandu a brečela. protože místo toho, abych si užívala, trápila se tím, že si nemám co užívat a tím marnila chvíle, kdy jsem si mohla užívat.
pochopila jsem, že málokdo moje myšlenkové pochody pochopí.
a proto nikomu nic neříkám.

poslední týden byl bláznivý. moje hormony zase začaly pracovat a já se znovu zakoukala, ovšem mnohem hůře než kdy předtím. jo, ten kluk s patkou a zrzavými vlasy, který je skoro stejný svok jako já. mám to ale výběr.
za tenhle týden mne všechno stačilo srazit na dno, pak naše esemeskování zvednou zátky na oblohu a jeho ignorace znovu dolů. byli jsme spolu a já si byla jistá, že by ohlo něco být.. kdyby mne druhý den znovu neignoroval.
včera nebyl moc dobrý den.
měli jsme akademii. a já si naivně myslela, že by se se mnou mohl třeba bavit. ale to je veldejší. dorazilo mě, že polovina mojí třídy brečela.
kluci, holky, moje spolužáci, bez rozdílu - my všichni, tým který hrál na akademii.. skoro všichni co jsme na ni tak dlouho zkoušeli a těšili se na ni jsme teď brečeli a litovali se navzájem..
chápete to? ti, co mám nejraději brečeli.. a já tam nemohla dělat nic jiného než tam s nima stát a vyžírat si to, co jsme zase provedli, spíš to, co tolik všichni rozmazávají.. přitom to nic moc velkýho nebylo. ale tak nikdo z nás asi neměl den a dohromady vnihlo něco takového.
kluci, holky. moji kamarádi. nemohla jsem jim pomoct a já bych nejraději brečela taky. zase máme před vánocemi problémy. zase spolu, zase my. minule jsme to zvládli. ale teď.. naše šance jsou malé, protože protentokrát válčíme s někým, kdo má mnohem více síly. když jsme byli posledně v téhle situaci, doslova jsme se spikli. byla jsem na nás pyšná, protože nás to hodně stmelilo. teď.. v den, na kterýjsme se těšili, na naši první a poslední akademii, na poslední letošní den ve škole, a my brečeli.
a já jim nemohla pomoct.
protože bych nejraději brečela taky. jak mám utěšovat moje kamarády, kluky, ale i holky, se kterými jsem ještě před chvílí běhala po škole, veselá.. ten skok, to, že byli všichni tak v háji mne dostalo prostě.

a zatím co včera jsem byla unavená z nočního esemeskování do půl jedné s tím, jak by řekl můj kamarád "zrzatým frajerem", a nejradši bych začala brečet, já jsem se do dneška probudila s jednoznačou myšlenkou. mám dva týdny se dostat z toho stavu, ve kterým jsem. nechávám, aby se mnou každý zametal a mám toho dost.
když mi psal.. psal mi, že neví co má dělat a tak mě ignoruje. ale mě já nevím proč. kdybyste ho viděli, když jsme byli sami, prostě.. on byl tak jiný. ... a já tohle nemám komu říct.
a pak za mnou přijde nejlepší kamarádka a řekne mi, která se kamarádi s jeho nejlepším kamarádem a řekne mi, ať si na něj dávám pozor, že už ani jeho kamarád se v něm nevyzná, že neví co chce. on nemá na to, aby mě pořádně chytil za ruku a chce se mnou manipulovat? to je moc.

je mi z toho zle.
chci brečet,
chci z toho ven. nevím jak.

a pak mi přijde do skříňky dopis od někoho, komu se asi líbím a ten někdo mi tam píše, jaká jsem skvělá a jak mě má rád.. a já musím zjistit, kdo to byl, protože nedokážu říct na jistotu, kdo to mohl napsat, protože je jich víc, koho by to napadlo. potěšilo mě to a čtu si to pořád dokola. ten někdo má tak specifický "a", že bych ho poznala a já mu za to prostě musím poděkovat.

____


takže jakmile se konečně naučím, jak si užívat života (a to vážně), přijde den, kdy moji spolužáci brečí a já je můžu jenom oblímat a utěšovat je, protože já jsem v tom s nima. zase já, jako vždy, že jo. nezapomenu na to, zní to jako klišé, ale některé věci jsou i na mě moc.

jsem unavená ze všeho toho přemýšlení o tom, jaké mají ostatní problémy a jak jim pomoct, i když s tím nemám nic společného, tolik řeším jejich problémy až zapomínám na to, že se mě někdo snaží vydeptat a kdyby nebyly prázdniny, možná by se jim to podařilo. ale proč? proč lituju toho, co jsme řekla a co jsem udělala, proč lituju ostatní za všechno, co mi řeknou a proč já nikomu vlastně nic neříkám? proč já si dělám legraci i v těch nejtěžších situacích a pak toho lituju? všichni mi říkají, že se mám usmívat, ale kdybych to dělala, řeknou mi, že se přetvařuju.. a já jsem letos začala jinak a nějakýma přetvářkama si nebudu kazit poslední rok na škole. už ne. tenhle rok kašlu na jejich názory, myslím to vážně. moji spolužáci mi říkají, že je nezvyk to, jak se teď chovám. vždycky jsme byla živá, ale letos je to prý hodně. a já se cítím líp, než dřív, kdy jsem přemýšlela "co by.. kdyby..". letos to udělám a pak toho nelituju.
ale ne že bych vyváděla nějaký oc velký blbosti, pořád se držím toho, že nepiju, ani nekouřím a ani nehulím, na což jsem pyšná. protože jsem asi jediná ze třídy, kdo to nedělá.

nevím co chci, co mám dělat. protože když zabrouzdám do zpráv a vidím tam ty jeho, kde si chce povídat i o půlnoci a pak mě druhý den ignoruje?
a dost.
ale ono to přejde.

takže veselý vánoce vám i celé naší třídě, protože to by nebyly vánoční prázdniny bez strachu ze zkoušení a zákeřných testů, že jo.
plánuju ještě napsat článek na štědrý den. a hlavně začít znovu psát, protože mi to hrozně chybí.

nu.. tak zatím se mějte kráásně :))
 

2 people judged this article.

Comments

1 Mariam Shades Mariam Shades | Web | 22. december 2013 at 15:08 | React

Och joj, ja sa momentálne trápim podobne ako ty.
Kvôli chalanovi. Jeden deň je ku mne strašne milý, potom sme u mňa doma a objímame sa a na druhý deň totálny ignor, a tak po zvyšok týždňa... A potom mu píšem ako blbá a on ma ignoruje. Má čas napísať status ale nemá čas mi odpísať???? Neznášam keď sa človek na nete chová inak ako v realite, z toho dôvodu som skončila so sociálnymi sieťami.
Ono je toho viac takýchto podrazov čo mi urobil a ja blbá ho samozrejme stále milujem. Ale už končím nebude so mnou manipulovať... Vďakabohu za prázdniny, lebo keby som ho videla asi by som mu rozbila nos. :-D
V posledný deň školy v tomto roku som neplakala, až cez víkend kvôli debilovi a navyše som chorá, ale do Vianoc by som mala byť v pohode :-D Aj darčeky už mám... :-D

2 L. L. | Web | 22. december 2013 at 19:57 | React

Vítej zpět. :3
I já mám nějaké trápení nu, jako každý tyo. :/ :(
Přeju ti aby bylo už jen fajn a fajn a fajn. :3 A i sobě. :3
Na co trápení? :)
To co se dělo na tom workshopu přímo nenávidím... :/ Když prostě já mám náladu na dovádění a nenajde se jeidný "kamarád" co by jí semnou sdílel. :D :/
Stejně tak když se potřebuju vykecat a nikdo nemá čas, když potřebuju od někoho pochopení a nikdo to nechápe... :D
Krásné Vánoce. :P

3 Arleneecolo Arleneecolo | Email | 22. july 2017 at 4:30 | React

Absolutely NEW update of SEO/SMM software "XRumer 16.0 + XEvil 3.0":
captcha solving of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another categories of captchas,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM software: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other programms.

Interested? You can find a lot of impessive videos about XEvil in YouTube.
See you later ;)

XRumer20170721

4 Carolyntwefe Carolyntwefe | Email | 4. august 2017 at 15:57 | React

Revolutional update of SEO/SMM package "XRumer 16.0 + XEvil 3.0":
captcha recognition of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another types of captchas,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM programms: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other programms.

Interested? There are a lot of introducing videos about XEvil in YouTube.
You read it - then IT WORKS!
See you later!

XRumer201708

5 Carolyntwefe Carolyntwefe | Email | 6. august 2017 at 15:41 | React

Absolutely NEW update of SEO/SMM package "XRumer 16.0 + XEvil":
captchas solution of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another size-types of captcha,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM software: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other software.

Interested? You can find a lot of demo videos about XEvil in YouTube.
You read it - then IT WORKS!
Good luck!

XRumer201708

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement