Deníček.

Nedostatek inspirace uprostřed horkých dní.

8. july 2013 at 22:39 | Hani.

HORKÝ DEN, MÁLO INSPIRACE.

Dnes mne přepadl velký nedostatek inspirace.
Věřila jsem novému tématu týdne, ale ono zase nic. Možná bych na téma 'důchodci' něco málo splodila, ale nevim, nevím.

Unavený článek.

4. july 2013 at 22:17 | Hani.

I'M TIRED. AGAIN. ZZZ

Nenalézám ta správná slova. Všechno bylo řečeno. Ačkoli většinou překypuji nutností neustále mluvit, dnes se cítím, jako bych měla v ústech roušku. Tuhnou mi rty, prsty se odmítají podmanit impulsku z mozku. Nechtějí psát. Nechtějí psát ty samé věci dokola. Jsem unavená.
Pokud si chcete počíst nějaký lepší článek, můžete si přečíst ten, co mi dal asi nejvíce práce. A to byl článek o Facebooku, můj vlastní příběh. Dalo mi to opravdu hodně práce... Můžete číst. :)

Nové oblečení.

2. july 2013 at 20:32 | Hani.

THAT FEELING, WHEN YOU GET NEW CLOTHES AND YOU'RE SO HAPPY.

Zdravím všechny. :)
Jak asi víte, včera jsem vyrazila do města.
Cítím se jak vidlák, když píšu do města. Jako by Díra město nebylo. Podle počtu obyvatel je... ale tak každý má svůj názor. Kdybych se měla podělit o svůj (a to bych teda moc ráda) asi by tenhle článek nabyl obrovské délky.
Můžete mi, prosím, někdo říct, kam se poděla témata týdne, na které se dalo něco psát? Ezoterika? Ale no ták. Myslela jsem, že po kocovině a marihuaně nepřijde nic horšího. A vida, Filip Topol. Vždyť já bych ani nevěděla, kdo to je...
Zítra jedu do města zas. Tedy, do jiného města. Snad najdeme i chvilku času (i když v mém případě ta chvilka bývá dlouhá třeba i hodinu) a zajít do GATEu. Mají tam hezké věci a vždycky si tam něco vyberu. :)
Včera jsem vstávala asi kolem půl šesté. Argh, docela hnus. Ale možná to i stálo za to a měla bych přehodnotit vstávání v jedenáct a později. Pak je den mnohem delší. Mopžná by to za to vážně stálo. Nebo bych rovnou mohla přehodnotit spoustu dalších věcí.
Včera jsme zašli i do nějakých těch obchodů a protože jsem vcelku hodně spokojená, přidávám fotky v perexu. :) Koupila jsem si červené botky (jak moc nerada mám červenou, thle boty jsou dokonalé!) a top z Vera Mody. :33 Omluvte, prosím, tu příšernou kvalitu, můj vybitý foťák asi lepší fotky nevyfotí.

Netuším, jaký nadpis by tenhle článek vystihl.

30. june 2013 at 22:25 | Hani.

DENÍČEK JE OBČAS POTŘEBA.

Ani nevím, jak se mohlo stát, že jsem se k psaní článku dostala až teď.
Zítra mne čeká zubař a ani se mi tam moc nechce. Zuby mám sice rovné a bez kazů...nemůžu si stěžovat. Ale přece jenom, doktoři celkově... brr.
Pak plánujeme návštěvu u babičky. Moc se těším, už jsem ji neviděla... dva měsíce? Netuším, nemám odhad. Nedovoluji si to ani tipnout. Radši.
Když budu u babičky, budu si moci vyřídit na facebooku co potřebuji a třeba i s někým skypovat. Podle mého štěstí nikdo nebude online. Takže, kdyby si někdo chtěl volat, můžete mi napsat jméno do mailu. Můžete být v klidu, nikde ho zveřejňovať nebudu. :)
Co jsem těch... minimálně patnáct hodin dělala? Tolik a teď si nemůžu vzpomenout na nic, o čem by se dalo psát.
Říkám si, že když mám teď ty dva měsíce volna, klidu, mohla bych začít dělat to, co chci a na co nemám čas při chození do školy. Třeba už v několika článcích zmiňovaná hra na kytaru. Nebo konečně začít cvičit. A nebo obojí. Podle mého kamaráda se ale trvá na kytaru naučit asi devět měsíců. A cvičení... prostě je to výzva. Žijeme jen jednou a já bych si mohla zkusit cvičit déle než dva dny. Nebo čtyři. Moment, vlastně jednou... ne, to by se mohlo prodloužit. :D
Nechám tohohle kecání o ničem. Zítra vás čeká znovu nějaký smysluplnější článek. Haaa, brousím si zoubky. :D
Můžete mi také psát na ask. Budu ráda. :)

Kawaii Village | via Tumblr

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png

Poslední den v osmém ročníku.

28. june 2013 at 21:26 | Hani.

START OF HOLIDAYS. WHY?!

Ze všech stran se na mne chrlí slova typu "Prázdniny! Konečně!". Popadá mne pocit, že jsem snad jediná, kdo se na ně netěší.
Moment, vlastně trochu ano. Čeká nás spousta výletů s rodiči, spaní do odpoledne, bdění do půlnoci. Spaní hlavně. Ale právě teď vidím skrz ty růžové brýle zamilovaných jen samá negativa. A špatné autobusové spoje. A nejen to. Také ta moje povaha, budu se trápit, že mi prázdniny utíkají rychle až z nich nezbude nic. Polovinu volna přitom strávím trápením se, jak čas rychle běží.
Dnes vysvědčení. Ani mi nedošlo, že ho dostanu, nedochází mi, že ho mám. Nedochází mi, že prázdniny začínají. Tolik mi toho nedochází... a jak moje vysvědčení dopadlo? Dve dvojky. Ach ta matika a fyzika. Jsem ale vcelku spokojená, průměr mám pořád celkem dobrý.
Nuda je mocná. Takže bych znovu poprostila o nějaká to povyražení v podobě otázky na asku. Založila jsem si nový, aby můj starý nikdo nešmíroval. Budu ráda za každý dotaz, který oplatím, bude-li tam podpis. :) Takže můžete psát na http://ask.fm/HannieMeow/..
Určitě pište vaše askové profily, přidám si vás do sledování a budu lajkovat. :)
Nemůžu uvěřit, že to byl dnes jen jeden den. Jen jeden. Jak moc je čas relativní. A moc dobře vím, že když si přeji, aby čas šel pomalu, běží rychlostí Usaina Bolta a naopak.
Jaké jste měli vysvědčení vy? :)

Untitled

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png

Jaké to bylo na workshopu?

26. june 2013 at 17:53 | Hani.

"... Are you scared of this forest?" "Yes" "It looks like that SlenderMan Game... "

Nasedla jsem do auta s taškou a kufrem na kolečkách. Slunce vysvitlo a já tušila, že to bude skvělý den. I když mou mysl tížila ta neuvěřitelná tíha pocitu, že půjdu do školy pak už jen dva dny, s úsměvem na tváři jsem se vydala vstříc novým vzpomínkám, novému dni.
Jako vždy workshop započal kolektivní hrou. K mému udivení mne to bavilo. Vždy jsem je nesnášela, ale tyhle tři dny jsem si je vyloženě užívala. Po obědě přišla na řadu předlouhá prezentace našich prací od minulého srazu. Každý deset minut, ale stejně to trvalo dlouho. Na konci už nikdo z nás nebyl schopen udržet pozornost, ale to k tomu asi patří. Všichni včetně mne svoje výsledky prezentovali před všemi do mikrofonu. Jakoukoli chybu moji čestí kolegové okomentovali a když ne, rozesmáli se. Přijde mi zvláštní, že jsme se spřátelili spíše s německou polovinou než s lidmi, kteří mluví stejným jazykem.. Asi se někteří rádi povyšují nad dětmi ze základky.
Přeskočím-li několik aktivit, dojdeme k tanečnímu battlu a bobříku odvahy. S jednou němkou jsme byly vyslány do lesa. Při povídání o tom, že to vypadá jako ze SlenderMan hry se k nám přidala i druhá skupina. Komunikace aglicky mi nedělala potíže, angličtina celkově mi problémy nedělá, ale najít ty správná slova tak rychle? Docela složité. Zjistila jsem, že jedna věc je mluvit s učitely a psát si před sociální sítě, jiná mluvit. Tolik chyb...
Dále musím vylíčit něco jako divadelní scénky. Ajaj, zní to příšerně. Ale tak to vůbec nebylo... vyhráli jsme soutěž a myslím si, že se nám to vážně povedlo. Měla jsem hrát expřítelkyni němce, se kterým jsem se potkala a byla na něj naštvaná. A jako třešničku jsme přišli na to, že mu mám dát facku. Celá ta situace samozřejmě byla složitější, ale pochybuji, že by toho doopravdy někoho zajímalo.
O čem se ještě musím zmínit je karaoke večer. Jediný kdo zpíval do mikrofonu jsem byla já, jeden učitel, pak občas moji kamarádi a jinak nikdo. Němci seděli, jedli a koukali. Ale jedni šli zpívat. Musím se přiznat, že němčinu jako jazyk moc nemusím, ale Marteria rapuje božsky. Už dříve se mi několik písniček líbilo a když jednu zazpívali, tak jsem prostě musela fandit, ne? Ještě když ji to tak šlo. :)
Pak už jen okrajově připomenu polštářovou bitvu po chodbách, bdění do rána a hledání Karla Hasiče. Němečtí ale nepochopili, proč hledáme "Karla Firemana"...
Poslední workhop končil. Předtím jsme ale ještě stihli nalepit si na záda papírky a každému tam napsat něco o něm. A pak už to rozloučení.... Bylo to tak smutný. Objímala jsem spoustu lidí, se kterými jsem se bavila třeba poprvé, ale.. Dobře, přiznám se, brečela jsem jak želva. Tak moc mne to mrzí, že to končí. Že se už s nimi vídat nebudu. Budou mi chybět. Bude se mi stýskat. Vzpomínky ale zůstávají a navíc bude ještě to pokřtění knihy na podzim... tak snad se s nimi ještě někdy setkám. :)
Abych se přiznala, je mi z toho pořád smutno a hrnou se mi slzy do očí. Když k tomu přidám zétřejší poslední zvonění deváťáků, čekejte povodně. :D

Na konec přidávám tu písničky kterou němci zpívali. Líbí se mi hlavně ten text. Také počkám až budou fialové mraky...
A komentáře k mé osobě od německých kamarádů i českých spolužáků. Jejich slova, jak napsaná, tak řečená mne vážně dostala. Děkuju jim. ♥

reu

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png

Postřehy z workshopu.

25. june 2013 at 8:11 | Hani.
Ahoj. :) Protože vcelku dobře chytám WiFinu, rozhodla jsem se vám přiblížit nějaké postřehyze včerejšího dne. Vlastně ani nevím, čím začít. Třeba odhalením identity tohoto blogu mou kamarádkou. Mám z toho opravdu moc velkou radost, protože se ráda rejpu v tom, co píšu. Samozřejmě těžká ironie. Musím se přiznat, že jsem toho moc nenaspala. Vlastně bych si dala ještě dva až tři dny spánku. Probírali jsme, jak by výsledná kniha měla vypadat. Průvodcem, barvy, citace. Na barvách jsme se celkem shodli. Některé podrobnosti budeme probírat dnes. Abych se přiznala, chtěla bych být v té knize citovaná. Na projektu pracujeme dvě školy z Česka a dvě z Německa. Zjistila jsem, že není ani takový problém v jazykové bariéře. Někteři jsou ochotni si se mnou pokecat. Problém vidím v tom, že jsme jediná základní škola a zatímco nás němci berou dobře, 'čeští kolegové' si snad vyloženě užívají každou naši chybu. Nevím proč, ale krom jedné vyjímky jsou všichni takoví... nejsou vstřícní, nechtějí nám v ničem pomoci a přijde našich výstupech chytají neovladatelné záchvaty smíchu. Teď si uvědomuji, že se radši budeme sažit překročit jazykovou bariéru než předsudky a vlastní pocit nadřazenosti. Když to vemu z opačné strany, ráda mluvím anglicky a protože jsem podle slov blízkých hodně ukecaná, snažím se nasmolit více jak čtyři roky učení se anglických slovíček v jednu rozumnou větu. Když dovolíte, opustím od psaní článku. Právě teď bych radši jedla Chocapic s mlékem, než koukala do tabu. Navíc se asi ani najíst nestihnu.

Poslední workshop.

23. june 2013 at 19:57 | Hani.

CO SE BUDE DÍT DALŠÍ TŘI DNY?

Zítra mi začíná poslední workshop. Konec projektu. Je mi to líto, ale na druhou stranu zkusím odhodit stydlivost a s někým se seznámit. Moje angličtina sice není nejhorší, ale jisté rezervy samozřejmě mám. To je možná důvod, proč na mne vždy němeční kolegové koukají, jako bych nemluvila Anglicky, ale jihoafrickým nářečím.
A víte na co se těším? Na podzim bude poslední sraz, na kterém pokřtíme naší knížku. A někde tam bude i mé jméno, jako jméno autora. A pak samozřejmě na večery, grilování i na karaoke večer. :)
Na workshopu budu do středy. Nevím, jestli má cenu přednastavovat články. Poraďte mi, prosím. :)
Na komentáře samozřejmě odpovím, ale až se vrátím. Sice s sebou beru mého věrného přítele tableta, ale psát články je vždy nadlouho a komentáře? Věčne mi padá WiFina a s mým slovníkem bych asi všechny pohoršila. Ale na mail mi psát můžete, omluvíte- li mé chyby, které dělám, protože mne tab nestíhá.
Abych se vyjádřila k minulému článku, jsem ráda, že jsem ho napsala. A děkuji všem, kteří mne podpořili. Vím, že netušíte o co jde, ale dozvíte se to v nejbližších dnech. Ve středu, možná ve čtvrtek. Možná hned po tom, když budu mít dostatečný signál a dost trpělivosti.
Půjdu si zabalit nějaké ty svetýrky na večer a košile s krátkým rukávem na odpoledne. Stejně vím, že se mi to do kufru vejde jen na cestu tam, zpátky bude kufr překypovat. Tak proč oblečení omezovat? A jedno tričko navíc mne nezabije...
A ještě něco. :) I já jsme podlehla askovému šílenství.. nuda je mocná. Budu ráda, když se mne zeptáte. :) http://ask.fm/hannie..
Užijte si zbytek večera. :)

(100+) Tumblr

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png

Poslední dny v osmé třídě.

20. june 2013 at 22:16 | Hani.

SHRNUTÍ MÉHO DNEŠNÍHO DNE.

Sedím v tmavé místnosti, přemýšlím nad dnešním dnem. Co všecho se stalo. Co všechno se nestalo.
Pamatujete na literární soutěž, do které jsem psala článek? Vyhrála jsem. Po úspěchu mé zamilované básničky minulý rok přišel další úspěch. Moje jméno napsané v první kolonce. Mám z toho radost. Ten článek mi dal opravdu hodně práce.
Druhý úspěch jsem dnes zaznamenala o hudební výchově. Ne, nebudu psát jak mi nejmenovaný hrál na klavír mou nejoblíbenější písničku. Ne. Mluvím o další soutěži. Konečně jsem mohla využít sedm let teorie i praxe ve sboru a má skupina ve zpěvu zvítězila. Nejde mi ani o to vítězství, jako spíše o pocit znovu zpívat před někým. Ne jen sama doma kvílet do monitoru, když nikdo není doma. Neříkám, že jsem zpěvačka, to vážně ne, naopak si myslím, že jsou mnohem lepší, ale dokáže to potěšit.
Ach ano, samochvála smrdí.
Zítra mne společně s celou školou čeká tůra. Nevím, co jsem komu udělala. V pátek pochoďák, od pondělí do středy jsem na projektu a do školy už jdu jen ve čtvrtek. Krátí se mi čas, nestihnu to. Neříkám, že bych udělala co mám v plánu, kdybych měla třeba měsíc, ale ten pocit, že to skončí je neuvěřitelně nepříjemný.
Zítra jsem tedy asi hodinu u kamarádky a pak tedy jdu. A na prostest jdu v džínech, jestli nebude horko jako dnes. Ani na sportovním dni jsme je neměla, i když pochybuji, že zítra potkám nějakého deváťáka.
Jakkoli mi přijde déšť ponurý, stejně jsem ráda, že dnes přišel. Blesky, hromy, vítr ohýbal stromy. Ale teď je v mém pokoji příjemně a já bych snad mohla usnout. I když by mi to asi problém nedělalo i tak.

Stějně je ta písnička nejlepší. ♥

Now I'm dreaming, will ever find you now? I walk in circles but I'll never figure out. What I mean to you, do I belong. I try to fight this but I know I'm not that strong. And I feel so helpless here. Watch my eyes are filled with fear. Tell me do you feel the same. Hold me in your arms again. ♥

I NEED YOUR LOVE | via Tumblr

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png

Potřebuju spát.

19. june 2013 at 21:57 | Hani.

Zzzzz...

Nevím, čím to je, ale teď pořád nestíhám. Do toho vedro a tak.. ale určitě nejsem jediná, kdo tu drastickou změnu počasí pociťuje.
Zjišťuji, že do školy půjdu už asi jen čtyřikrát. Je mi z toho na nic. Jediné, co mne uklidňuje je skutečnost, že on půjde na SŠ, která k naší škole patří a tak se budeme vídat. Musím si najít útěchu.
Zatím to vypadá, že budu mít na vysvědčení dvě dvojky. I když mi paní učitelka na tělák oznámila, že mi jde o známku z tělocviku a já, sportovní antitalent mám bojovat o známku? Takže nevím, jestli mi tu dvojku dá (snad ne..), tak se fakt asi nemá cenu snažit učit. Nebo já fakt nevím.
Asi jsem jediná, kdo se na prázdniny netěší. Nebudu se vídat s kamarády... budu se akorát trápit, že mi uběhly už dva, tři, čtyři týdny z prázdnin. Na druhou stranu - dovolená, vyspávání do jedenácti a bdění do noci. :)
Dnes mi učitelka "zachránila krk", když mi pomohla při laboratorní práci. Jsme jí věčná, protože bez ní bychom měli asi třetinu... ale stejně ai zase dostanu trojku, ostatně jako vždycky. Můžu doufat v lepší výsledek. Zítra se to dozvím, ale už mám jedničku z chemie skoro jistou, takže snad...
Mrzí mne, že jsme schopna napsat jen takhle krástký článek. Ale poslední dny ani nemusím pít meduňkový čaj, abych klidně spala. Promiňte mi to... Polepším se. :))

true♥ | via Tumblr

http://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png

.. protože když nakupuji, svět je hezčí.

17. june 2013 at 19:31 | Hani.

SHOPPING!! ♥

Dneska je toho tilk, že ani nevím, kde začít.
Po druhé návštěvě Plzně se zjistilo, že mi vlastně nic není. Jsem ráda... A jestli ano, neví se co. Podstoupila jsem odběr krve už minule a tak mne to dnes nečekalo, minule mi brali pět ampulí a to pro člověka jako já je docela dost. Dobře, omdlévání se nekoná. Ale odběr krve byla maličkost oproti dnešnímu vyšetření.
Slyšeli jste někdy o pletysmografii? Že ne? Já do dneška taky ne. Jde o desetiminutovou proceduru, kdy máte ruce ve vodě, která má 10°C. Řeknu vám, není to nic příjemného a těch deset minut je hodně dlouhých. Vím, že existují i mnohem horší vyšetření, ale při pomyšlení, že na ti jdu za půl roku znovu mne děsí.
Když jsem tedy vyšla z nemocnice, po asi třiceti minutách čekání a desetiminutovém rozhovoru s doktorem, jeli jsme do ochodního centra, kde už snad nebude taková zima. Sehnala jsem, co jsme potřebovala - košili s růžovými puntíky z H&M a kraťasy z C&A. Mám z nich ohromnou radost, a o to víe, když si uvědomím že jsem za oboje dala asi pětistovku. Obešla jsem hodně krámů a jsem na sebe pyšná, že jsem neutratila všechno co jsem měla.
Když jsem pobíhala po obchodech s oblečením, přišla mi esemeska, která mi zpříjemnila den. Napsala mi kamarádka, že mne můj "crush" hledal a prý se mu stýskalo. Jak neuvěřitelný pocit. Nemůžu se dočkat, až zítra budu ve škole, abych si mohla vyslechnout co mi chtěl říct.
Chtěla jsem hodit pod perex pár fotek mého oblečení, ale počítač se na mne asi naštval a protestuje, šortky jsou modré s kytičkama a košile je bílá s křiklavě růžovými puntíky.
Ještě půjdu odepsat na emaily a na pár komentářů, i když tuším, že všehny nestihnu. Doženu to zítra. :)
Jaký jste měli vy den? :)

We cannot really love

Kniha jako brána do jiného světa.

16. june 2013 at 20:02 | Hani.

BĚHEM NĚKOLIKA MINUT JSEM ZAŽILA PŮL ROKU S HLAVNÍ HRDINKOU PŘÍBĚHU.

Ráno jsem vstala s tím, že nebudu lenošit u televize. A pozor, překonala jsem se. Vypla tablet, zhasla notebook a vyšla ven. Vzala jsem si knížku, posadila se, nasadila si svoje velká, růžovo-bílá sluchátka z Tally Weijl, pustila svojí oblíbenou písničku na nejtišší hlasitost a začetla se do příběhu. Sama tomu nemůžu uvěřit, že ten čas tak rychle utekl. Prožila jsem ale půl roku s holkama z příběhu v knížce.
Jak jsem seděla a pozorovala trávu, jak se ohýbá vliven chladného větru, vzpomněla jsem si na kamarádky. Jaké nechápavé pohledy mi věnují když jim řeknu, že nepůjdu na facebook, že musím dočíst knížku. I proto mám blog tak ráda, jsou tu lidi, kteří čtou. Kteří to dělají s láskou. Zamyslela jsem se a slyšela slova naší češtinářky, která má potřebu nám neustále opakovat, jak málo čteme. Dohnalo mne to k tomu, že se ke svému vášnivému čtení radši nevyjadřuji do té doby, než se mne někdo přímo nezeptá, protože vysvětlovat jim, že to není ztracený čas je zbytečné. Až mne to mrzí...Není to náhodou určitá forma přetvářky? Jsem jiná? Nebo oni jsou jiní?
Abych pravdu řekla, nedokážu si představit, jak zítra strávím dvě až tři hodiny v autě. Né že bych něchtěla jet na nákupy, ale nechce se mi k tomu doktorovi, protože se nedá říct, že bych odběry krve zvládala nejlépe a jestli mi ho budou dělat znova, tak to tam zkolabuju předem.
Moment, vlastně jsme celý den nepročetla v léhátku na zahradě. Psala jsem si s úžasnými lidmi! Kontaktovala jsem Licorne, Tímeu, A., Coco, L., a mnoho dalších. :) Děkuji za zpříjemněné odpoledne, holky! :) Kdyby mi ještě někdo chtěl poslat email, tak pište nebo napište vaši adresu a já vám ho pošlu. .)
Tak asi zase půjdu ven, musím ještě vyvenčit hafana a navíc chci dočíst rozečtenou kapitolu té knihy. Tak jdu na to. :)

Alívio Imediato | via Tumblr

Kakao, teplé ponožky a vůně posekané trávy.

15. june 2013 at 19:51 | Hani.

HAKUNA MATATA

Představte si dokonale prolenošený den. Ano, to je všechno co dnes dělám, poslouchám písničky, prohlížím obrázky na weheartit, některé přidávám na tumblr, koukám na telku a nebo prostě jen čtu. Musím dohnat tu únavu. Poslední dobou je lenošení můj nejoblíbenější koníček.
Nevím, jestli je to dobře, nebo ne. Ale občas je to asi potřeba. Jenomže, já doháním spánek už asi třetí víkend za sebou. Na druhou stranu, asi to potřebuji.
V pondělí zase jedu do Plzně a upřímně se mi tam ani moc nechce. Jedu k doktorovi a to je ten důvod, ale jinak jsem se s mamkou domluvila na nákupech, na to se těším hodně. :3 Toužím totiž po košili a šortkách (ano, já, která nemá rád věci nad kotníky...). Kraťasy jsou to jediné, co se mi líbí a co ráda nosím. Jinak si v krátkých věcech moc nelibuji. Ale stejně nakonec v Tally Weijl najdu něco úžasného. Ostatně, jako vždy. :3
Vůně posekané trávy, kakao a teplé ponožky. Tyhle víkeny zbožňuji.
Chtěla jsem se zetat, jestli by si se mnou někdo nechtěl psát přes mail.. jsem tam pořád, takže bych mohla poznat nové lidi. :) Vím, někomu to může přijít staromódní a třeba není ani tak dobrý jako chaty na facebooku, DM na twitteru, nebo chat na gmailu... ale stejně se tam vždycky vrátím. Když nejsem na sociálních sítích je to asi jediná možnost. Kdyžtak mám mail v kontaktu, nebo mi napište váš. :) Ráda si s někým budu mailovat.
Nevím, jestli se mám radovat, nebo být smutná z blízkého konce osmé třídy. nejvíc mne trápí odchod jeho deváťáků... bojím se, že škola bude prázdná a tichá stejně jako když byli na výletě. Naše třída je sice hodně hlučná, ale ve vyšších ročnících je hodně lidí a ta chodba byla vážně hrozně prázdná. Ale nejvíc mi budou chybět ti lidé. Když to znovu vemu z té druhé strany.. nemůžu se dočkat, až kluky uvidím v kvádrech a holky v šatech. :)
Půjdu ještě ven s hafanem, než začne pršet. Protože počasí vypadá jak kdyby mělo každou chvilku začít..

Creating Yourself Typography Digital Illustration by LoconDesigns

Slunce svítí..

13. june 2013 at 20:37 | Hani.
Ahojte. :)
Tak, kde mám začít? Asi tam, kde jsem naposledy zkončila. Včera jsem nic nenapsala, já vím - ale dělala jsem opravu na laborky a tak jsme vstávala a hodinu a půl dříve a dnes jsem přijela domů v šest... takže jsem groggy. Pořád jsme unavená...
Dneska chyběla devítka a nedokážete si představit, jaký byl ve škole klid. Na chodbách jsem do nikoho nevrážela, bylo tam prázdno a ticho. Žádné hloučky před naší třídou. Byl to až nezvyk. Pár lidí chybí a hned je všechno jinak. Samozřejmě úplné ticho nebylo, my jsme byli ve škole v plné síle. I přes to nám jedna učitelka , kterou jsme měli dnes na supla řekla, že jsme ta nejhodnější třída, kterou kdy za těhle deset měsíců učila. Samozřejmě, opsali jsme si rámečky a měli volno. A nějakým zázrakem jsme byli potichu.
Na vysvědčení bych snad měla mít svě dvojky. Snad. Zatím nevím o ničem, co by moje vyznamenání ohrozilo a doufám, že si to nestihnu pokazit.
Omluvte mne, prosím, jestli někomu neodepíšu na komentář dnes. Určitě napíšu, ale tenhle týden mne fakt zabíjí a já jsme ráda, že píšu tenhle článek.. nezlobte se.
No, tak jsme zase půlku zapomněla a protože chci jeetě a nějaké ty komentáře odpovědět tak zase půjdu... :)
Tak zase zítra.

TEENAGER POST

Fotky jsou super, když na nich nejsem já.

10. june 2013 at 21:07 | Hani.

BLÍŽÍ SE KONEC ŠKOLNÍHO ROKU.

Dnes... je zajímavé, že většinu deníčků začínám slovem "dnes". Umm..
Tak co vám dneska povím?
Fotili jsme se. Dokážete si představit, jak to mohlo vypadat, když tam jsem já a měly to na starost moje kamarádky. Ale šli jsme na řadu když byla matematika.. takže nikdo nijak zvlášť nepospíchal, i když všem bylo jasné, že hodinu už nestihnou. Jen mne mrzí, že tam chyběl jeden můj spolužák, který odešel, protože mu nebylo dobře. I on patří do mích vzpomínek. A tak jsem se vyfotila s kamarády a jedním klukem, na kterého mám hrozně spadeno (myšleno v dobrém smyslu) a s tím jsem fotku prostě mít musela.
Matematiku jsem napsala na dvojku, o dva body více a měla bych jedničku. Hahaha, bohužel ne. Ale prý jsem měla nejhezčí kontrukci a když k tomu přičtu mé další výsledky, tak bych mohla mít vyznamenání. Mám ho sice pokaždé, ale známky se dají snadno zkazit...
Zítra se asi také "ulejeme" ze školy, protože budeme pracovat na projektu. Zase na hodiny, které mi chybět nebudou. Mám teď nějaké štěstí, v něčem se mi to musí vrátit. Hnusný pocit.
Nový týden. Už jen čtrnáct dní školy. Bože, jak moc chci zastavit čas. Bojím se, že už moje kamarády z devítky nebudu potkávat tak často.. a jestli půjdou na intr tak už vůbec ne.
Tak zase půjdu, vymýšlet článek, na zítřek, uvařit si čaj [♥] a odepisovat na komentáře. Snad to stihnu... :)

Tumblr_mbflodtx9z1rtzzyto1_500_large

Sport jako ta nejtěžší forma ponižování. Pro mě.

7. june 2013 at 19:33 | Hani.

DÍKY HORŠÍM VČEREJŠKŮM JSOU LEPŠÍ ZÍTŘKY.

V tomto článku popisuji můj dnešní den, který se moc nevyvedl. No, dle mého vkusu se nevyvedl vůbec. Proto házím pod perex, jsem tak trošku "přejetá", tak nechci kazit náladu ostatním.... :)

Škola, škola, škola...

5. june 2013 at 18:38 | Hani.

MĚLA BYCH SE JÍT UČIT.

Včera, koukám, jsem nenapsala článek. Komentovala jsem, ale na článek mi čas nezbyl a vlastně, ani teď ho moc nemám. Učení jsem včera měla hodně a dnes snad ještě více, sice píšeme jen jeden test, ale já matiku stejně jako minule podělám. Už to vidím.
Konečně vysvitlo sluníčko. Jsme ráda, sice je mi hrozné horko, ale alespoň neprší a všichni mají lepší náladu. Mimochodem, jak to vypadá u vás s velkou vodou?
Tak se těším, až budeme mít po písemkách. Z češtiny a angličtiny se mi povedly, ale nevím, nevím, jak to bue s tou matikou. Na druhou stranu - píšu tady článek, místo abych se učila. Ale to je přesně můj styl. Všechno odkládám na později a pak se divím, že nic nestíhám. Nejlepším příkladem byl včerejšek, kdy jsem se učila věci, které jsem už dávno mohla mít hotové, nebýt tak šílené touhy napsat na blog.
Je toho tolik, tolik, co bych chtěla naspat, ale nemůžu to zaboha sesumírovat.
Hrajete někdo Slandermana? Já jsem to nikdy nehrála, ale dnes jsme s kamarádkou hrály online a pobíhaly po škole a bylo to vážně super, takže můžu doporučit. :) Sice jsem chvilku nevěděla proč utíká, ale pak jsem si to stáhla i já a byla to vážně sranda.
Čím víc píši, tím více si uvědomuji, že už je půl sedmé a já se pořád tu matiku neučila. Tak se mějte krásně. :)

734641_399124506849202_1752270811_n_large

Měla jsem štěstí.

3. june 2013 at 18:03 | Hani.

BYLA JSEM ZA NĚJ RÁDA, NĚKTEŘÍ HO ZAČLI NENÁVIDĚT.

Hned ráno, když jsem spatřila kapičky vody na okně jsem se zaradovala. Nikdy jsem si tak moc nepřála déšť. Ale nepomohla jsem si - sportovní den je přesunut na pátek. Do té doby se ale smířím s tím, že budu běhat. Na druhou stranu, pobíhám po třídě pořád, proč by mi to mělo teď vadit?
Je mi, ale hrozně líto lidí, kteří kvůli mému vysněnému dešti přišli o domov. Je mi to vážně hrozně líto... Ale povídání o tomhle plánuji v článku na téma týdne.
Hned v druhý okamžik, když jsem ještě rozespalá zapla tab a koukla se na mé oblíbené blogy, zjistila jsem, že jedna z mých největších oblíbenkyň, Kristýnka, asi pozastavuje a před chvilkou napsala i Haň, že teď nebude přidávat. To jsou ale slečny (spolu s mnoha dalšími), které mi dávají chuť psát články.
Další zpráva přišla, když jsem zjistila, že nepojedu na žádný školní výlet. A tohle byl poslední rok, kdy jsme si to mohli užít společně, protože příští rok jsme spojení s hotentoty druhou letošní osmičkou.
Ale, naše druhá paní učitelka řekla, že nebudeme mít domácí úkoly. Mám jí tak ráda! :D
Nemůžu se dočkat zítřka. Moment, ne... zase jsem si vzpoměla, že zítra píšem desetiminutovku ze vzorečků (proč si a to vždy vzpomenu při psaní deníčku?). A jsou pracovky. Ha, tak poslední odstavec beru zpět.
Navíc plánuji napsat dvě slohovky, protože brzy budeme psát písemnou slohovou práci a já pořád nevím, jaké téma si vybrat. -.- Ale psaní mi nevadí, takže se do toho s chutí vrhnu. :)

Large

Lenošení.

2. june 2013 at 21:08 | Hani.

PROLENOŠENÁ NEDĚLE...

Ráno jsem vstala skoro v jedenáct. Alespoň vydržím do konce SuperStar a budu znát vítěze. Mimochodem, koho tipujete?
Dnes nebude nic na úrovni, kromě deníčku - jsem doma, koukám na filmy, nepřemýšlím.
Včera se slavily maminčiny narozeniny. Proto jsem nestihla nic přidat, znáte to - přípravy... A přeji všechno nejlepší ke dni dětí všem dětem. :) A hodně štěstí znovu do nového měsíce!
Zkoukla jsem spoustu filmů, třeba na film Cizinec se můžu koukat opřád dokola a pořád mne bude bavit. Kdo to ještě neviděl, určitě zkoukněte.
Jak tak koukám z okna, pořád prší a abych pravdu řekla - nikdy jsem si více nepřála deštivé počasí než dnes. Né že bych nechtěla dělat blbosti a skákat přes různé překážky, ale to za jistých okolností lze i bez sportovního dne. Máme totiž velmi výbušného spolužáka.
Koukám, že vlastně nemám co napsat. Jak jsem již psala - je to tím lenošením u televize. Ale přesně to jsem potřebovala.
Tak je u konce jeden krátký deníček. :) Dobrou..


Můj dnešní školní den.

29. may 2013 at 20:38 | Hani.

HVĚZDY NEMŮŽOU ZÁŘIT BEZ TEMNOTY.

Nějak mne začaly bavit deníčky.
I když vlastně ani nevím co pořádně psát, protože nějak nevím, kde začít.
Začněme třeba tím, jak dneska byly klidné hodiny. A víte proč? Kamarádka odešla domů a já sama zůstala ve škole. Tedy, sama... No, prostě učitelky nás chválily a my byli spokojené, jelikož se to moc často nestává. My jsme hodná třída, ale tolik průšvihů v tak velkém měřítku... to je snad školní rekord.
V pondělí budeme mít sportovní den. Co jsem komu udělala? A kde je ten déšť když ho potřebuju? Běhat před celou školou... mě to stačí před holkama ze třídy, natož před klukama a ještě z dalších ročníků. To bude něco.
V chemii jsme dělali laborky. Hmm, nikdy, ale nikdy mne nenechte dělat pokusy. Dnes jsem totiž polila kamarádčin papír kyselinou chlorovodíkovou HCl, která sice měla jen asi 4%... ale víte jak jsem se lekla? Hlavně co s kyselinou, že jo. Pak když jsme se učili o ředění kyselin. Učitelka poznamenala, že mě ji ředit nenechá, protože bych to udělala obráceně. (Samozřejmě si ze mne utahovala...) :D
Po dlouhé době jsem zavítala na facebook a potvrdila přátelství několika lidem. Děkuji všem, co si mě přidali a pokud jste tak ještě neučinili, tak můžete kliknout sem a je to. :)
Pomalinku končím. Půjdu si dám můj milovaný čaj a učit se na další písemku z češtiny. Ještě jsme se na to ani nemrkla...

Tumblr_lw3hyngtgh1qiaqpmo1_500_large

Dnešní den v jednom článku.

28. may 2013 at 19:05 | Hani.

ŽIJEME JEN JEDNOU? TO JE LEŽ, ŽIJEME KAŽDÝ DEN.

Dnešní den začal nepěkně. Vstala jsem pozdě a pozapomněla spoustu věcí, protože jsem pospíchala do školy. Nechtělo se mi vstávat a vlastně se ani nedivím, protože jsem večer zjistila, že dnes píšeme pololetní práci z angličtiny a já neumím nic a proto jsem nespala moc dobře. Tedy, neučila jsem se. Něco umím, ale nezopakovala jsem si to. Nakonec z té písemky mám dobrý pocit - přecejenom je to předmět, který mi nejvíce "sedne".
Konečně vysvitlo sluníčko. Samozřejmě, jako na potvoru muselo dneska, když máme pracovky a chodíme plít. Nenene, dneska pršet nemohlo. Plení, jako takové mi ani tak nevadí, jako spíše 9.B, která si z nás z druhého patra dělá legraci. Přišla jsem ale na to, že pokud mne to bude bavit, uteče hodina mnohem rychleji.
Včera jsem asi hodinu trávila vytvářením vzhledu mého tumblru, ačkoli s ním pořád nejsem spokojená. Nevím no, musím vymyslet jak to oživit. Chtěla jsem něco, co by vyjadřovalo mou dobrou náladu, ale jestli se to povedlo, to nemůžu říci.
Zítra snad nepíšeme písemku z ničeho, jen desetiminutovku z matiky. Je zvláštní, že si na to vždycky vzpomenu při psaní článku. Pamatuji si hodně věcí, ale úkoly a písemky, to si zapamatovat nedokážu. Moment, máme úkol. Hmmm...
Tím asi zakončím moje nudné povídání o mém dnešním dni. Baví mne to psát, protože si vzpomenu i na detaily, které jsem zapomněla - třeba na domácí úkol. No, tak si zatím užívejte ten slunečný den, protože asi všichni potřebujeme sluneční paprsky. Nebo ne? :)


Tak jsem četla, že titulek článku nesmí být prázdný...

25. may 2013 at 21:31 | Hani.
Ahoj.
Ano, dneska se zase nezmůžu na nic víc, než na deníček.
Nemoc neustává a já jsem ráda, že vydržím chvilku na počítači. No, chvilku - jsem tu už skoro 2,5 hodiny. Pořád odepisuji ja ty úžasné komentáře a dělám prezentaci. Nechce se mi do ní, ale patlat se s tím nebudu.
Dnes jsem navštívila pár obchodů a vyhlédla si nové kousky, které bych ráda zařadila do svého šatníku. Nic jsem si nekupovala, jelikož se chystám na "výlet" do Plzně. Dobře no, pojedu asi dvě hodiny k lékaři... takže to moc výlet nebude. Ale plánujeme s rodiči jít do kina na Fast & Furious 6, na to se moc těším. Snad se najde i ten čas na obcházení obchodů...
Včera jsem nakonec do školy šla. Litovala jsem, když jsem dopsala desetiminutovku z matematiky, byla jsem ráda, když jsem přestávky trávila s ním. Vlastně on byl jediným důvodem, proč jsem do školy šla.
Počasí, které teď panuje nad naší vesničkou je pod psa. Pořád prší, nebo fouká a je zima a kousek od nás dokonce sněží. Je to k vzteku, nebo ne?
Ha, dávají Star Trek. Přiznám se, koukám se na to jenom proto, že má Sheldon ráda Spocka...
Mimochodem, nedávno jsem založila profil na facebooku, přes který bych chtěla komunikovat s blogery a celkově s lidmi, které neznám. Najdete ho v menu, nebo můžete kliknout sem. Doufám, že se vám něco ukáže, protože ten odkaz píšu z hlavy... :) Budu ráda, když si mne přidáte. :)
Někdy si připadám, že žiju ve městě, kde jsou normální lidé napůl vyhynulý druh. Jen hrstka se zatím drží a nemění se pod tlakem machroviny a swagu. Jsem snad jediná, kdo nemá swég a je mu jedno, kolik bude mít přátel na fb, nebo lajků na asku?
Radši se nad tím nebudu zamýšlet. Tato myšlenka by mi mohla zkazit příjemný večer. Chci si ho užít. Tak si ho užijte i vy. :)


Jsem unavená z toho, jak jsem unavená.

23. may 2013 at 21:22 | Hani.

#SICK

Ahojte. :)
A je to tu zase. Změnu počasí vždycky odnesu nějakou tou rýmou, ale ta teď přišla v tu nejméně vhodnou dobu. Vtipné na tom je, že společně se mnou jsou nemocní i moji spolužáci z "naší" řady - jako vždycky. Takže celá třída se pere s nějakou tou bolestí hlavy a podobnými věcmi. Znáte to..
Zítra píšem z matematiky a já neumím nic. Chci do školy, ale nějradši bych také zůstala doma. Nějakou slovní úlohu se snad naučím. Nejhorší je, že se mi do ničeho nechce - kromě psaní článků a brouzdání po internetu, i když mne z toho bolí hlava.
Víte co? Nechávám to být a nebudu bojovat s emocemi. Prostě ne, protože tuhle válku nikdy nemůžu vyhrát... Je jen škoda, že jsme na to přišla až teď. Nemůžu všechno řešit, nechám to být a něco z toho bude. Buď dobrého, nebo špatného. Tak uvidíme.
Koukání do monitoru je jak dobrovolné mučení. A to jsem se ještě neučila tu matiku. Hahaha. Uvidíme, kdo se bude smát až dostanu špatnou známku. Já teda ne.
To je asi vše. Nechci vyprávět všechno, bylo by to až moc dlouhé. Přecejenom jsem vzůru více jak 12 hodin. A za tu dobu se toho událo vážně dost.

Large

I'm bored.

18. may 2013 at 18:09 | Hani.
Ahoj.
Dneska zse bude článek o ničem. Nemám nějak náladu psát nic smysluplného, každé téma které vymyslím je.. divné, v půlce toho článku se zaseknu a zjistím, že píšu z cesty.
Ale hlavně, teď jsem skoro vůbec nespala, protože jsem dostala injekci a ta ruka celkem dost bolí. Asi je to kvůli tomu, že mám jenom tolik svalů, kolik potřebuju k normálnímu žití... a proto mne to pak tak bolí.
Celý den jsem na počítači a teď jsem zjistila, že je šest. Pořád jsem na blogu. Proto píšu tenhle článek, aby tu alespoň něco bylo. Už mne z toho počítače zase bolí hlava. Ale... prostě musím něco napsat, nedá mi to.
Hah, zase se mi slova ztrácejí z hlavy. Můžu snad jen říct, že o víkendu mi hrozně schází, snad jen to, že ho potkám... No jo, ale nechci psát ani články na tuhle tématiku. Počkat, ne, že bych nechtěla, jen mi to přijde divné, když to napíšu.
Budu ráda, když si mne follownete na bloglovinu a twitteru, odkazy najdete v menu. :)
Mimochodem, jestli je tu někdo taky závislý na seriálu TBBT, ozvěte se, nemám si s kým povídat o tomhle seroši, protože ho moc lidí nesleduje a já si o tom potřebuju pokecat. :D
Hmm... to bude asi vše. Možná se později ještě ozvu. :)

A ještě něco... Máte téma, na které bych mohla něco napsat? Budu ráda, když mi nějaké navrhnete. :)


Potřebuju si postěžovat. Jsem obklopena hotentoty.

15. may 2013 at 20:26 | Hani.

TO JE VRAŽDA, NAPSALA.

Dnes ráno jsem zjistila, že jsem měla večer jít dřív spát. Nemohla jsem se dostat z postele, dlouho mi všechno trvalo... až jsem se nějak dostala do školy.
Ano, dneska tu bude zase jen deníček, jsem hrozně unavená a na vymýšlení nějakého extra smysluplného článku nemám náladu.
Celkově se cítím velmi dobře, jen se mírně projevuje únava způsobená neustálým hlukem a řešením problémů.
Už od včerejška vím, že budeme spojení a paní učitelka mne zaúkolovala všelijakými úkoly. Jakmile jsem je vyplnila, zjistila jsem, že jestli budu v deváté třídě spojená s 8.B, tak do dvou dnů všechny uškrtím.
 
 

Advertisement