Téma týdne

Bezdomovci.

30. august 2013 at 21:34 | Hani.

HOMELESS.

Vzpoměňte si.
Vycházíte z obchodu, máte hlad a tak si nesete v tašce spoustu dobrot, protože byste nejraději snědli všechno. Vracíte drobné do peněženky a kontrolujete účtenku. Jedny dveře, druhé dveře. Najednou vystupujete z toho blázince, kde mají všechno co potřebujeme k životu.
Vaše oči zamíří k tomu podivnému člověku, který chodí dokola a dokola před tím obchodem. Který má pořád to samé a na zádech ten podivný batůžek.
Tahle situace se mi stala nedávno. Bodal mne pocit, že zatímco já si nesu dobroty a s jistotou vím, že po pár krocích jsem v autě a budu doma, on tady bude stát, pořád. Možná dalších několik roků, jako tomu bylo doposud. Že pořád bude čekat na něco a nebude možná ani sám vedět na co. Bude čekat na teplejší bundu, díky které by neměl tak viditelné omrzliny, jeho kůže na obličeji byla vážně omrzlá a mě ho bylo vážně líto.

Představte si,
že sedíte na té zídce před Pennáčem, koukáte na lidi co vcházejí a vycházejí, kteří neprojdou moc blízko k vám. Ti, kteří nepadli na dno. Stojíte tam, chodíte dokola, občas popojdete, abyste popohnali čas. Přežíváte, nežijete. Každý den je stejný, žádná změna.

Pamatuji si, jak jsme procházeli Prahu a u jedné zdi klečeli dva holohlaví mužíci se skloněnou hlavou a natahovali ruce. Kolik mi mohlo být? Málo. Každopádně jsem se ptala mamky, proč to dělají. Teta mi odpověděla, že to bývají podpodníci. TA slova si pamatuju, jako by mi to řekla včera.
Stejně mi ale těch lidí, co přišli o domov je líto. Ovšem.. někdy si za to třeba můžou sami. To nemám iluze. Myslím, že hodně jich ale skončilo na ulici kvůli tomu, že neměli štěstí na své straně.
V tomhle jsem jaksi nestranná, i když je mi jich líto. Když měl jeden z těch našich bezdomovců omrzliny v obličeji, chtělo se mi brečet. Ale nevím, proč je vlastně na ulici.
A to ani nemluvím o druhém našem, který je agresivní a třeba mojí tetě jednou dal facku. Divím se, že tady pořád je, že... žije. Že přežívá. Ale pak někoho uhodí a nějak ta lítost opadá.

Bezdomovci byli, jsou a asi i budou. Záleží kolik a proč jich bude. Nedokážu si představit, že by někdo z mé rodiny, nebo já skončili bez domu. Ale myslím, mnohem horší je přijít o domov, než o dům.

homelesshttp://imageproxy.jxs.cz/~nd06/jxs/cz~/178/934/662426717b_92680572_o2.png

Čas plyne stále rychleji.

10. may 2013 at 11:17 | Hani.

TÉMA TÝDNE

Čas... Jsem jediná, kdo si uvědomuje, že ten moment, kdy jste četli první slovo článku už je minulost?
Když jsem byla malá, rok mi hrozně pomalu utíkal. Všichni měli narozeniny dřív než já, všichni měli svátek dřív než já. Na Vánoce jsem vždycky hrozně dlouho čekala. Pamatuji si, jak mi to bylo vždycky líto, protože jsem měla narozeniny jako poslední z mých kamarádů. Dnes vím, že je to hloupost, ale tenkrát mne to hodně trápilo. Rok trval celou věčnost. A dnes?
Když jsem nastoupila do sedmé třídy, najednou se čas začal zrychlovat. Hodina, týden, měsíc a pak... celý školní rok. Začala jsem si uvědomovat, že čas je relativní a běží neuvěřitelnou rychlostí. V jednu chvíli jsem stála před zrcadlem v košili a byla nervózní z prvního dne nového školního roku, v tu druhou jsem si oblékala šaty, abych při předávání vysvědčení byla hezká. Živě si pamatuji žačátek osmé třídy, jak jsem jela autobusem.. jako by to bylo včera. Teď mi zbývá asi měsíc do začátku prázdnin.
Nedokážu se smířit s tím, že čas běží a já ho nezastavím. Chci, aby se vrátily ty chvíle, kdy jsem byla malá a všechno ubíhalo hrozně pomalu. Kdy jsem čekala na narozeniny, kdy jsem mohla strávit hodiny v hračkářství. Dnes už si nechodím kupovat hračky, naopak, ráda dělám to, co jsme jako malá nenáviděla. Nechápu proč, ale nakupování oblečení bylo pro mne utrpení, přitom dnes bych v obchodě s oblečením mohla být pořád.
Nikdo ho nezastaví, nikdo ho nezpomalí. Na všechny má vliv. Umí kouzlit. Čas je něco, co nás obklopuje ze všech stran. Člověk se s ním musí naučit žít. Ale jak?

Tumblr_luxhrbjbij1qg5b3po1_500_large
 
 

Advertisement
Reklama